Krajina kolem šumavského Kašperku, vítězný snímek soutěže Moje magické místo

Krajina kolem šumavského Kašperku, vítězný snímek soutěže Moje magické místo | foto: Pavel Ouředník

Šumava je pro něj magická záležitost, za snímek krajiny získal cenu

  • 0
Se snímkem zimní krajiny v okolí Kašperku na Šumavě zvítězil amatérský fotograf Pavel Ouředník v soutěži Moje magické místo. Tu organizovalo ministerstvo životního prostředí. Akce měla ukázat krásy přírody v chráněných oblastech a motivovat lidi k jejich poznávání.

 Do soutěže autoři zaslali přes 100 fotografií z různých koutů Česka, porota vybrala osm nejlepších a nejzajímavějším způsobem zachycených míst. Absolutním vítězem se stal Pavel Ouředník s fotografií, kterou pořídil letos v lednu z dřevěné rozhledny Sedlo u Albrechtic.  

Pavel Ouředník je amatérský fotograf a na Šumavu nedá dopustit. Tvrdí, že především tam doopravdy žije. „Kdekoliv jinde mám tak trochu pocit promarněného času. Šumavu a její přírodu miluju a už 25 let tam trávím většinu volných chvil,“ vysvětluje například na své internetové stránce. 

S Šumavou jej spojuje láska k fotografování nebo záliba v cyklistice i pěší turistice. Životní filozofii úzce související se vztahem k přírodě Pavel Ouředník přibližuje například svým oblíbeným proroctvím indiánského kmene Cree: „Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že peníze se nedají jíst...“ 

Jsem samotář

Pavel Ouředník bydlí ve Strakonicích a tvrdí, že má rád celou Šumavu a pohybuje se po ní od Lipna až po Železnou Rudu. Čím si ho území získalo? Prý například tím, že na Šumavě nejsou příliš vysoké kopce a je dost zalesněná. 

„Úplně nejradši mám odlehlá místa. V turistické sezoně proto například netoužím po Modravě a nemusím na Kvildu, protože tam bývá moc lidí. Já jsem spíš samotář a mám rád kolem sebe divočejší krajinu,“ vysvětluje. 

Pavel Ouředník

Profil

S fotografováním 52letý Pavel Ouředník ze Strakonic začal v pubertě. „Postupně potlačovalo jiné záliby, sportování ustupovalo a focení se stalo hlavním koníčkem,“ říká. Pavel Ouředník je profesí kostruktér. Vyrábí například stroje pro automobilový průmysl. Své fotografie zveřejňuje na webu www.pavelourednik.cz.  

Ouředník má blízko k lidem, kteří se zajímají o ochranu přírody. K jeho nejoblíbenějším oblastem na Šumavě patří například okolí řeky Křemelné nebo má rád oblast Vltavského luhu.

„Líbí se mi také okolí Kašperských Hor a Kašperku. Tam to mám ze Strakonic poměrně blízko. Sednu do auta a za tři čtvrtě hodiny jsem pak na rozhledně na Sedle. Tam odtud je i vítězná fotka, se kterou jsem uspěl v soutěži Moje magické místo,“ říká. Snímek vznikl letos v lednu. „Tehdy byla extrémní zima, kdy nebyl sníh,“ vybavuje si Ouředník. 

K fotografování Šumavy se ve větší míře začal věnovat na začátku devadesátých let, když se oblast po změně režimu v listopadu 1989 otevřela. „V té době jsem hodně jezdil na kole a rozšířila se tu horská kola, pro která je právě Šumava ideální terén,“ vzpomíná. 

Vyjížděl ale i do Javorníků, na Malou Fatru nebo jinam do ciziny. Vracel se nicméně s pocitem, že Šumava je mu nejbližší a navíc je pro horskou cyklistiku nejlepší. 

Fotograf - milovník Šumavy a přírody - tvrdí, že při svých cestách po největším českém národním parku viděl v chráněném území věci, které by se tam podle něho odehrávat neměly. „Souviselo to hlavně s necitlivou těžbou dřeva těžkou technikou a s následnými škodami, které tam po strojích zůstávají,“ uvádí. 

Nekonečné dohady o tom, do jaké míry má být příroda v šumavském parku chráněná a zda a jak je možné kácet v nejcennějších oblastech Šumavy, už Pavlu Ouředníkovi připadají absurdní. „Dost to sleduji a nemyslím si například, že když se někde nezasahuje proti kůrovci, tak to Šumavu ničí,“ tvrdí. 

Procházel si už před patnácti lety místa postižená kůrovcovou kalamitou. Připouští, že první pohled na takový les může leckoho zarazit. „Ale když tam jezdíte, pozorujete změny a vidíte, co se tam děje, je vám jasné, že tam, kde se proti kůrovci nezasahovalo, není žádný mrtvý les. Naopak. 

Příroda je právě v těchto místech pak daleko životaschopnější a pestřejší než na místech, kde se kvůli kůrovci plošně kácely stromy. V oblastech bez zásahů vzniká odolnější les. Naproti tomu například na Modravské hoře se kdysi udělala holoseč, zasázely se tam stromky a pak bylo vidět, jak postupně usychají třeba proto, že nemají stín,“ konstatoval. 

Komerční tlak může ublížit

Možná právě proto, že má Pavel Ouředník Šumavu hodně rád a záleží mu na ní, obává se o její budoucnost. „Myslím, že tady pořád budou sílit tlaky na zastavění pozemků v cenných oblastech a na jejich komerční využití. Peníze jsou dnes pro mnoho lidí na prvním místě a to by mohlo šumavské přírodě ublížit. Uvidíme. Možná to jen vidím moc černě. Snad... Doufám, že mi tam zůstane pár míst, kam si budu moci zalézt a vnímat jen tu přírodu,“ uvažuje Pavel Ouředník.