Členové výpravy zažili v horách nebezpečné dobrodružství a mnohdy si sáhli na dno svých sil.

Členové výpravy zažili v horách nebezpečné dobrodružství a mnohdy si sáhli na dno svých sil. | foto: archiv Š. Pastuly

Himálaj se s nikým nepáře, vzpomíná Plzeňan na výpravu po zamrzlé řece

  • 1
Velké dobrodružství prožil Plzeňan Štěpán Pastula, který se v únoru vypravil do vesničky Kargyak v indické části Himálaje, kde dříve učil místní školáky. Na výpravu vzal také kamaráda Honzu a cestovatelku Magdu. Trojici čekalo, mimo jiné, sto kilometrů chůze po zamrzlé řece Zanskar v extrémních klimatických podmínkách.

Štěpán Pastula, Honza, jeho kamarád spolulezec z Plzně, a Magda, cestovatelka a čajovnice z Ostravy. Taková byla sestava výpravy. Všichni se zkušenostmi z hor a v dobré fyzické kondici.

Jejich cílem byla vesnice v nadmořské výšce 4 200 metrů. Tam učil Štěpán několik měsíců místní děti ve Sluneční škole, kterou postavilo v roce 2008 české občanské sdružení Surya.

Festival Letem světem

Cestovatelský festival se v Plzni uskuteční již potřetí a to 8. března od 10 do 21 hodin v kulturním domě Šeříkova v Plzni na Slovanech. Nabídne cestovatelské fotoprojekce z mnoha zemí, exotické tance i hudbu, semináře, fotovýstavy, čajovnu a ochutnávky exotických jídel. Štěpán Pastula zde bude mít "himálajský koutek", kde se lidé podívají na vybavení, které na expedici Chadar používali, i na některé zajímavosti, jež dovezl z Ladakhu - od tradičního oděvu, přes horskou stravu zvanou tsampa. Tu mohou návštěvníci ochutnat spolu s himálajským slaným čajem. Více informací najdete na webu festivalu. 

Skupina se vypravila takzvanou zimní cestou nazývanou Chadar. "Oblast Zanskaru je od listopadu do března izolovaná, protože veškeré přístupové cesty jsou zasypané sněhem. Jedinou naději pro místní představuje řeka Zanskar, která je od ledna zamrzlá, a vytváří tak spojnici Zanskaru se zbytkem světa," vysvětlil Pastula a dodal, že tento způsob cesty skýtá mnoho rizik.

V plánu byl stokilometrový úsek po zamrzlé řece do nitra Himálaje, dalších 60 kilometrů autem do Padumu a poté ještě 60 kilometrů pěšky z Padumu do Kargyaku.

Na cestu se trojice vydává kousek za vesnicí Chiling, na posledním místě dosažitelném vozem po silnici. Kolem nich se tyčí hřebeny hor dosahující přes 5 500 metrů nad mořem. Štěpán se nemůže zbavit pocitu, že jej má okolní příroda plně ve své moci. I proto se přidává k místním a dává oběti bohům hor. Chtějí si je usmířit, aby mohli v poklidu projít.

S místními chtějí být cestovatelé co nejvíc v kontaktu, neberou si tedy ani nosiče. Pohostinnost lidí si Štěpán nemůže vynachválit.

Do Zanskaru jdou tři dny, po kvalitním pevném ledu. "Každý den je stejný - ráno vstáváte do třeskutého mrazu. Průměrně se teplota pohybovala kolem minus 20 stupňů. Otřepete ledovou krustu ze spacáku, uvaříte si čaj a tradiční horskou stravu tsampu. A když první paprsky dosáhnou na vaše tělo, vyrazíte dál po řece," líčí Štěpán Pastula.

Výprava do Himálaje

Teplotní výkyvy jsou tu enormní. Na slunci může být až +20 a ve stínu - 20 stupňů. "Pohybovali jsme se v nadmořské výšce 3 600 metrů, kde má slunce neuvěřitelnou sílu. Celý den téměř běžíte s hůlkou v ruce, jíž oťukáváte led před vámi. Intenzita slunečního záření a dravost řeky na některých místech snadno může z půl metru silného ledu rázem vytvořit sotva centimetrovou nebezpečnou krustu," přibližuje Pastula a dodává, že Magda to zažila hned dvakrát.

Naštěstí se však propadla jen po stehna a včas se ji podařilo dostat z vody ven.
Po třech dnech se všichni dostávají do vesničky Zangla, kde se za mírný poplatek ubytují. Další den si s dalšími lidmi zaplatí džíp a jedou do 70 kilometrů vzdáleného Padumu, centra Zanskaru.

Odsud je to do Kargyaku v létě dva až tři dny. Je tady ovšem zastihne špatné počasí. Celý den a noc sněží, další cestu musí odložit kvůli nebezpečí lavin. Sněhu je nad kolena. Když vyrazí, musí cestu prošlapávat. Jsou jediní, kdo tudy jde.

Dva dny stráví v klášteru Muney gompa s místními mnichy, šestý den od odchodu z Padumu dorazí do Phuktal gompy, což je jeden z nejstarších klášterů v této oblasti. Odsud by to za normálních podmínek bylo do Kargyaku už jen den chůze.

"Mniši nás varovali, že kvůli sněžení, které opět udeřilo, nebude možná cesta do Kargyaku ani zpět do Padumu. Kdybychom pokračovali dál, možná bychom se vrátili až na jaře. Volba byla jasná," vzpomíná Pastula.

To, že nenavštíví "svou" školu v Kargyaku, jej pochopitelně mrzí, zadostiučiněním je setkání s několika bývalými studenty z Kargyaku, kteří si na něj vzpomenou. Za ty čtyři týdny, které strávili mimo civilizaci, si podle něj každý z trojice alespoň jednou sáhl na dno, fyzické i psychické.

"Místní prostředí se s nikým nepáře. Stačí málo a vše se může obrátit o 180 stupňů. Okusili jsme si to na cestě zpět po Chadaru. Řeka se rozvodnila, rozbil se led a podmínky se rapidně zhoršily. Často jsme museli lézt po okolních skalách, abychom se vyhnuli neprůchodným místům u řeky. Dokonce jsme několikrát museli do trenek a do mrazivé vody skočit, přenést věci na druhý břeh a pokračovat dál," líčí komplikace Štěpán Pastula, který při jednom takovém brodění spadl do vody celý.

Na cestě zpět přišel i nejhorší zážitek, kdy byli nuceni lézt s batohy po skále. "Šel jsem tak padesát metrů před parťákem, když jsem ho ztratil z dohledu za skalním výběžkem. Náhle se údolím rozlehl výkřik a pak nastalo ticho. Neodpovídal na volání. V ten okamžik mi hlavou proběhlo mnoho scénářů, z nichž žádný nebyl příjemný. Pád z dvaceti metrů do koryta řeky na tomto místě je jistá smrt," líčí děsivé okamžiky Plzeňan.

Když se dokázal zbavit zátěže, rychle se vrátil. "Naštěstí Honza, zkušený lezec, to ustál. Našel jsem ho sice v šoku, ale stále se držel na skále," říká Štěpán a dodává, že příště se vydá do Kargyaku v létě a jinou cestou. "Mnoho mi to dalo, ale možná právě proto už nechci pokoušet štěstí," říká.

V krajní situaci, krůček od smrti, si prý uvědomil vzácnost a hodnotu života. "Často na to v dnešní uspěchané době pod tlakem společnosti zapomínáme."