"Stříkačka je od pražské firmy R. A. Smekal z roku 1881 a byla teprve sedmou stříkačkou vyrobenou v této firmě. A hasila i Národní divadlo, protože při požáru firma dala k dispozici vše, co měla tehdy v dílně," uvádí velitel klatovského sboru dobrovolných hasičů Pavel Lajpold.
Výrobce stříkačku předvedl o jedenáct let později v Klatovech a tamní hasičských sbor zaujala především pro svou jednoduchou obsluhu a schopnost dotlačit vodu pod vysokým tlakem i na dlouhou vzdálenost. "Tak jí tehdy za 3200 zlatých koupili," upřesňuje šestatřicetiletý velitel.
Právě jeho otec se zasloužil o to, že se parní stříkačka, která několik let byla ozdobou plánického muzea, v roce 1993 vrátila do klatovského sboru a že od roku 2000 je po renovaci znovu provozuschopná. Klatovští dobrovolní hasiči s ní každoročně září na různých akcích nejen po celé České republice, ale také v zahraničí.
"Je to naše chlouba, má nevyčíslitelnou hodnotu," říká pyšně Pavel Lajpold, který je jedním z pětičlenné party, která o unikátní historickou parní stříkačku hlavně pečuje. "Je to náš velký koníček, ale zasvěcujeme i mladší, aby se o ni měl kdo starat, až tu my nebudeme," podotýká hasič.
Být hasičem byla i je čest
Zároveň připomíná, že stříkačku zná jako své boty. "Několikrát jsme ji měli do šroubečku rozebranou," dodává Pavel Lajpold. Podle něj je péče o historickou techniku je hodně podobná péči o tu soudobou. "Údržba o veškerou techniku je náročná," říká velitel klatovských dobrovolných hasičů.
U Lajpoldů se hasičina dědí, hasičem byl už dědeček Pavla Lajpolda i jeho tatínek. "Je to poslání," tvrdí Pavel Lajpold, který hasičský mundůr neobléká jen ve volných chvílích, je totiž také profesionálním hasičem.
"Hasičina měla své tehdy i dnes. Nejde to asi porovnávat, hlavně kvůli technice, i když parní stříkačky jsou srovnatelné s těmi současnými pokud se týká dostřiku. Ale jedno je úplně stejné. Tehdy být hasičem byla čest. A tak je tomu i v současné době," připomíná šestatřicetiletý velitel osmdesátičlenného klatovského sboru dobrovolných hasičů.
Soutěží se v rychlosti dostřiku i přesnosti
V České republice je nyní asi dvacítka parních historických stříkaček, ale asi jen čtrnáct je jich funkčních. V Klatovech při celorepublikovém srazu a soutěži se jich představilo devět z nich. Pyšní dobrovolní hasiči nejenže předvedli své naleštěné krasavice, ale ukázali také co umí. A to při čtyřech disciplínách.
Proudem vody museli trefovat barevné kuželky na lavici, do stolitrového sudu na vzdálenost deseti metrů nastříkat v časovém limitu co nejvíc vody a jejich přesnost prověřil desetilitrový terč . Královskou disciplínou bylo roztápění parní stříkačky.
Té už při předcházejících dvou srazech vévodili právě Klatovští. A svou dominantu v uvedení stříkačky do chodu potvrdili i před domácím publikem, když zatopili pod kotlem a dosáhli pěti atmosfér tlaku za zhruba deset minut. ¨
"Je to o hodně o štěstí. Každá stříkačka je jiná, má jiný kotel, jiný průměr komína. Ale nám se to zase povedlo a já jsem za to rád," říká spokojený Pavel Lajpold, který se svými parťáky obsluhuje klatovský klenot v dobovém bílém mundůru včetně parádní přilby. "Uniformy nám ušily naše hasičky," pyšní se.
