Toman Brod jako jediný z rodiny přežil holocaust.

Toman Brod jako jediný z rodiny přežil holocaust. | foto: rajce.net

Zvláštní zacházení znamenalo smrt, vzpomíná muž, který přežil Osvětim

  • 61
Hrůzy koncentračních táborů děsí Tomana Broda dodnes. Jako jediný z pražské židovské rodiny přežil druhou světovou válku. Jeho otec zemřel už před válkou a on byl s bratrem a matkou v roce 1942 transportován do Terezína. Toman Brod vystoupil na nedělním vzpomínkovém setkání v plzeňské synagoze.

"Ta hrůza v Terezíně nebyla ještě tou skutečnou hrůzou," říká Toman Brod. Ta podle něj nastala až v prosinci 1943, kdy byl jako čtrnáctiletý se starším bratrem a maminkou převezen z Terezína do Osvětimi.

Toman Brod

Toman Brod se narodil 18. ledna 1929 v židovské rodině. V červenci 1942 byl se starším bratrem a maminkou deportován do Terezína. V prosinci 1943 byli všichni tři zařazeni do transportu, který směřoval do Osvětimi. V takzvaném dětském táboře v bloku B2b Brod přežil až do června roku 1944, kdy prošel selekcí dr. Josefa Mengeleho a byl přemístěn do mužské části tábora. V říjnu 1944 prošel další selekcí a dostal se na práci do Říše do pracovního tábora Gross-Rosen. Bratr a maminka holocaust nepřežili.

Z Terezína do Osvětimi tři měsíce předtím dorazil jiný transport, který však na tom byl podle Broda ještě hůř. Na rozdíl od jiných transportů tento nečekala žádná selekce. Všech pět tisíc lidí - mužů, žen i dětí - bylo posláno do tábora Osvětim-Birkenau.

Všichni měli ve svých dokumentech napsáno jediné a navlas to samé - Zvláštní zacházení, po šesti měsících karantény.

"Zvláštní zacházení znamenalo smrt v plynové komoře, která měla nastat přesně po šesti měsících karantény. A tak se i stalo. Na den přesně 8. března 1944," líčil Toman Brod.

Z původních pěti tisíc jich zůstalo 3 800. A všichni byli té noci zavražděni.

Broda a jeho rodinu měl potkat totožný osud. I oni přijeli se stejnou poznámkou v dokumentech. Na jaře 1944 se však začala situace měnit. Spojenci se vylodili v Normandii, blížila se sovětská armáda.

"Němci pochopili, že není v jejich zájmu likvidovat mladé zdravé lidi, kteří jsou ještě ochotni dál otrocky pracovat," přibližuje Brod a dodává, že mladé muže tedy Němci poslali do jiných táborů.

"Moje matka, které bylo tehdy 54 let, žádnou šanci neměla. Zůstala v táboře. Mého bratra sice poslali do jakéhosi pracovního tábora, ale válku nepřežil," říká Brod.

A právě tady, v pracovním táboře, zažil Brod okamžik, který považuje za nejhrůznější. "Tehdy jsem si tu hrůzu zážitku neuvědomoval, byla kolem mě totiž neustále, ale teď mě tato vzpomínka straší někdy v noci," přiznává Brod.

Tehdy v létě čtyřiačtyřicátého roku jel s několika dalšími chlapci mimo vlastní tábor do dvora krematorií, kde se skladovalo dřevo. Brod ho měl s ostatními přivézt do kuchyně. V ten moment kousek od nich zastavil vlak, nejspíš s maďarskými Židy.

"Když všichni odešli, chtěli jsme pokračovat dál. Ale kolem nás šel průvod asi dvaceti mladých žen s dětmi. Některé je nesly v náručí, některé je vedly za ruku. Šly klidně, nevěděly, co je čeká, a postupně mizely ve dvoře krematoria," popisuje Toman Brod.

Vedle něj v ten moment stál německý kápo, který měl zelený trojúhelník na vězeňském oblečení. "Po tváři mu tekly slzy. Slyšel jsem, jak říká: 'Takové krásné ženy. Takové krásné děti.' Pak zmizely ve dvoře, odkud pro ně nebylo návratu," popsal Toman Brod, který na závěr popřál všem přítomným, aby už nikdo na světě podobný zážitek nemusel absolvovat.

Setkání "Židé a křesťané společně" se v neděli uskutečnilo již pošesté a to u příležitosti výročí židovských transportů v lednu 1942, kdy nacisté odvlekli do koncentračního tábora v Terezíně 2605 plzeňských Židů.

,