„Nikdo nemá jistotu. Když jsem v roce 1988 dělal v této oblasti měření pro zabezpečovací zařízení železnice, musel jsem klasické metody opustit. Žádným přístrojem tam nic nezměříte, protože železniční tratě jsou elektrifikované, pod mosty jezdí tramvaje. Jsou tam spousty bludných proudů, kovu a snad také bunkr, který byl při náletu zasažen,“ vysvětlil bývalý pyrotechnik Vítězslav Kryštof, který od roku 1972 v Plzni prováděl geofyzikálně pyrotechnický průzkum.
Rekonstrukce nádraží v Plzni |
Varování před nevybuchlými bombami stavbaři berou velmi vážně. Navíc i v zadávací dokumentaci pro přestavbu plzeňského železničního uzlu projektanti doporučili nejprve pyrotechnický průzkum a pak dělat zemní práce za dohledu pyrotechnika.
Mluvčí Metrostavu Vojtěch Kostiha potvrdil, že doporučení expertů neberou na lehkou váhu. „Bylo nařízeno, že se po odkrytí vrchní vrstvy provede plošné magnetometrické měření. To se bude opakovat vždy po odtěžení půl metru zeminy,“ popsal Kostiha.
Pokud se budou dělat hlubší základy staveb nebo zajišťovat stěny, vytvoří se i síť průzkumných vrtů.
Nálety na Plzeň
|
„V nich budou měření probíhat metodou vyvinutou v Německu, kde mají s nevybuchlou municí bohaté zkušenosti. Vzhledem k tomu, že je velká šance nálezu, budeme postupovat s maximální obezřetností,“ řekl Kostiha.
Obavy z nevybuchlých válečných bomb rozhodně nejsou plané. Před deseti lety narazili stavbaři při budování základů hotelu v sousedství křižovatky U Jána na čtvrttunovou nevybuchlou pumu. Policie evakuovala lidi v půlkilometrovém okruhu, fungovalo jen vlakové nádraží.
„Bomba byla jen dva a půl metru od lávky přes frekventovanou silnici,“ připomněl Kryštof.
Historik Karel Foud soudí, že nevybuchlá bomba pocházela s největší pravděpodobností z náletu na Plzeň v prosinci 1944.
Před šesti lety stavbaři našli podobnou pumu při rekonstrukci tramvajové trati na Karlovarské třídě. Ta podle Fouda nejspíše pocházela z náletu v květnu 1943.
„Že se při přestavbě nádraží mohou najít nevybuchlé bomby, se vyloučit nedá. Vezměte si, jak dlouho se jezdilo nad bombou na Karlovarské. Spousta jich při náletech padala nejen na Škodovku nebo nádraží, ale i na pivovar nebo do centra města. V prosinci 1944 bomby určené Škodovce zasáhly třeba i hotel Continental u náměstí Republiky nebo bývalé kino Hvězda,“ podotkl historik Foud.
Odborníci sice porovnávali historické fotografie z náletů, ale ani z nich se nedají určit místa, kde pumy po dopadu neexplodovaly.
Snímky z poválečného období zobrazují jen krátery v místech, které nebylo potřeba zasypat a uvést do původního stavu. Takové upozornění je v projektové dokumentaci k současné přestavbě nádraží.
Vítězslav Kryštof připomněl, že některé bombardéry byly vybavené fotokamerami. „Jakmile se otevřela pumovnice, zaznamenávaly situaci, kam bomby dopadly a které vybuchly. V průměru jedna ze čtyř bomb neexplodovala,“ upřesnil odborník.
Podle historika Fouda ale není možné od takových záběrů čekat zázraky. „Některé snímky jsou z doby po explozích, kdy je už nad zemí kouř z požárů. Britové měli výborně zvládnuté noční bombardování, prostor si osvětlili téměř jako za dne, ale mnohdy se ze snímků nedá téměř nic poznat,“ podotkl Foud.
Geofyzik a pyrotechnik Vítězslav Kryštof za více než čtyřicet let své činnosti dělal průzkumy na většině území Plzně. Například na Borských polích kvůli stavbě univerzitních budov v místě bývalého vojenského letiště nebo u vybombardovaného seřazovacího nádraží u Jateční třídy kvůli stavbě teplárny.
Prověřoval i plochu před stavbou Domu kultury u Americké třídy, jen kousek od hlavního vlakového nádraží.
