Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Stovka dětí má školní obědy díky nadaci, pomoc potřebují i další

  • 3
Tři sourozenci ze 16. ZŠ v Plzni mohou chodit na obědy do školní jídelny, přestože mají jen otce a rodina je v těžké finanční situaci. Pomáhá jim totiž společnost Women for Women, která v Plzeňském kraji platí školní obědy celkem asi stovce dětí.

Pro tři zmíněné děti nejsou školní obědy samozřejmostí, po smrti maminky se o ně stará jen otec a finančně to těžko zvládá.

„Tyto děti se dostaly do těžké životní situace, bez této pomoci by do jídelny chodit nemohly,“ vysvětluje zástupkyně ředitelky Iveta Žižková, proč škola žádala organizaci Women for Women o podporu právě pro tyto sourozence.

Žižková odhaduje, že na 16. ZŠ navštěvuje jídelnu asi jen třetina dětí. „Podporu by si zasloužili i další školáci,“ je si vědoma zástupkyně. Nicméně případ sourozenců, kteří navíc trpí celiakií a musí dodržovat dietu, byl obzvlášť naléhavý. Díky tomu mají každý den zdravý a vyvážený jídelníček, pravidelně dostávají ovoce i zeleninu.

Organizace Women for Women v projektu Obědy pro děti podporuje v letošním školním roce 3 069 potřebných dětí z 610 základních škol po celé České republice.

„Konkrétně v Plzeňském kraji projekt v tomto školním roce pomohl 103 dětem z devatenácti škol,“ vyčíslila Barbora Nejedlá z této organizace. Projekt funguje třetím rokem, číslo podpořených dětí každoročně roste. Podle Nejedlé by v příštím roce mohlo vystoupat v celé ČR až na šest tisíc.

Návrhy s odůvodněním zasílá vždy přímo škola, která děti a jejich příběhy zná. „Projekt je určen rodinám, které o děti pečují a nezanedbávají je,“ uvádí Barbora Nejedlá a ujišťuje, že není nutné žádné dokládání finanční situace.

Jsou i rodiče, kteří platí obědy ze dne na den

Plzeňská Masarykova ZŠ vytipovala mezi svými žáky zhruba desítku, která by si podle ředitele Antonína Herrmanna podporu zasloužila. Na odpověď zatím čeká. „Jedná se například o děti maminek samoživitelek, máme tady holčičku, o níž se stará její babička s minimálním důchodem,“ říká Herrmann, který tuto aktivitu vítá.

Sám by však dal přednost systémovému řešení. Každá škola by podle něj mohla mít k dispozici určitý obnos, který by mohla využít na pomoc sociálně slabším žákům.

Kromě pravidelných obědů by jim například mohla zajistit účast na škole v přírodě či lyžařském kurzu. Pokud si rodina takové aktivity nemůže dovolit, dítě se podle Herrmanna obtížněji začleňuje do kolektivu.

Pozitivně hodnotí tuto možnost i ředitelé dalších škol. Ivan Rybár z domažlické ZŠ v Komenského ulici se využití do budoucna nebrání, nyní však neví o žádném dítěti ve škole, které by pomoc potřebovalo.

Radek Dolenský, ředitel 1. ZŠ v Plzni, zřejmě pomoci do budoucna využije. „Přijde mi to jako užitečná věc. Máme děti, jejichž rodiče chodí platit obědy opravdu ze dne na den,“ vysvětluje Dolenský. Týká se to například rodičů, kteří se o svého potomka starají sami nebo přijdou o zaměstnání.