Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nadšenec odhaluje příběhy jmen z náhrobků, učí se kvůli tomu hebrejsky

  7:44aktualizováno  7:44
Václav Fred Chvátal spolu s dobrovolníky a odborníky upravuje a dokumentuje židovské hřbitovy zejména v Plzeňském kraji. Přes náhrobky se dostal i k žijícím potomkům zemřelých a kvůli práci se pustil i do studia hebrejštiny.

Václav Fred Chvátal obnovuje náhrobek na jednom ze židovských hřbitovů. | foto: archiv V. Chvátala

Když Václav Fred Chvátal poprvé viděl židovský hřbitov v Pořejově na Tachovsku, odhadoval počet náhrobků na pětatřicet. Stejně jako o několik let dříve historik Jiří Fiedler.

„Všude byly kopřivy a křoví, náhrobky byly porostlé maliním. Po rekonstrukci nám ale jejich počet vzrostl na 76,“ popisuje Chvátal. Obdobná byla podle něj situace i na ostatních židovských hřbitovech.

Jen v Plzeňském kraji jich lze nalézt 62, v celé republice pak kolem 350. A na obnově zhruba poloviny z nich se Chvátal nějakým způsobem podílel, minimálně tím, že zpracoval plán hřbitova.

Václav Fred Chvátal nastoupil do tachovského Muzea Českého lesa v roce 2002. Měl tu zůstat jen rok, věnovat se měl dokumentaci tamních sídel.

„Během té doby ale za mnou přišel jeden externí spolupracovník muzea s tím, že se začíná dávat dohromady databáze židovských hřbitovů a že bychom se k tomu mohli přidat,“ vzpomíná na počátky zevrubné práce.

Původní plán byl vlastně „jen“ zjistit, kolik takových hřbitovů ve svém okrese mají, v jakém jsou stavu, a nafotit je. Brzy se však rozjel kolotoč, z něhož už lze stěží vystoupit.

Nadšenci totiž začali hřbitovy postupně rekonstruovat. „To znamená vzít do ruky křovinořez a motorovou pilu a začít prořezávat. Je to hodně rozmanitá práce,“ směje se Václav Fred Chvátal. Kromě samotného prořezávání se také postupně čistily náhrobky, zejména kartáči.

Chvátal přiznává, že v první fázi jemu i dobrovolníkům, s nimiž pracoval, chyběly zkušenosti. Dnes už je to jiné, dokáží si troufnout na složitější zásahy. Spolupracují také s Federací židovských obcí, která je správcem zmíněných hřbitovů, a díky tomu se daří získávat i dotace na větší opravy.

„Pokud nestačí náhrobek očistit kartáčem, je třeba odborný restaurátorský zásah. Používá se agresivní látka a v takovém případě se pak tímto způsobem upraví celý hřbitov, ne jen jeden náhrobek,“ osvětluje Chvátal.

Se svým minitýmem, který kromě příležitostných dobrovolníků čítá jednu kolegyni z muzea, mapuje hřbitovy v Plzeňském, zčásti i v Jihočeském nebo Středočeském kraji. Občas ale „zabrousí“ i mimo tuto oblast.

Od náhrobku k potomkům

Nad mapou ukazuje, v jaké fázi dokumentace jednotlivé hřbitovy jsou.
Tečky červené mají hotovou mapu, následují žluté, zelené až po modré, u nichž je hotová už i evidenční tabulka s podrobnými informacemi o náhrobcích: jejich číslo, jméno pochovaného, případně jméno jeho otce nebo manžela, datace úmrtí podle židovského kalendáře, ale i další poznámky, odkud člověk pocházel.

„A ty růžové? To už je nejvyšší meta, to je opis textů na náhrobcích, včetně jejich překladu,“ říká Václav Fred Chvátal.

Ač se Chvátal o exotické jazyky zajímal už v minulosti, na hebrejštinu si dlouho netroufal. Změnilo se to až v souvislosti s jeho prací. Dnes překlady hebrejštiny opatřuje i poznámkami, odkud konkrétní texty pocházejí.

„Na Tachovsku, kde jsme začínali, už jsme v téhle fázi u většiny hřbitovů,“ pochvaluje si Chvátal a dodává, že ve zbytku kraje je pak většina hřbitovů buď „zelená“ nebo „modrá“.

Fotogalerie

Václav Fred Chvátal si vybavuje i zajímavé příběhy ze své praxe. Překvapený například byl, když za ním do tachovského muzea před třemi lety přijela přibližně šedesátiletá dáma z Floridy, Diane Lyon Wead.

„Našla knížku po svém zřejmě prastrýčkovi, který učil hebrejštinu na dvou univerzitách v Cambridge a Oxfordu, a v ní zjistila, že měl kořeny v Chodové Plané. Aniž měla jakékoliv zkušenosti, vydala se přímo tam,“ popisuje Václav Fred Chvátal.

Na místním hřbitově nezjistila nic. A když se obrátila na starostu, dal jí tip přímo na Chvátala. „Přijela za mnou a já tam náhodou byl,“ kroutí nevěřícně hlavou.

Diane Lyon Wead má dnes svůj rodokmen důkladně zpracovaný, jezdí i na genealogické konference. „Jen náhrobek jejího předka jsme v Chodové Plané bohužel nenašli,“ lituje Chvátal.

V kontaktu je i s dalšími rodinami, které pocházely odsud. Dnes žijí v Austrálii, Švédsku, ale třeba i ve Venezuele nebo Ekvádoru. „Je úžasné, jak se přes náhrobky dostanu k žijícím potomkům,“ svěřuje se Václav Fred Chvátal, který už má v hlavě spoustu dalších plánů na opravy hřbitovů.

Pomáhat by měl v budoucnu třeba i v Bavorsku. Ostatně už v letech 2007 až 2010 dokumentoval židovské epitafy ve Finsku.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.