Za projektem stojí regionální dobrovolnické centrum Totem. „Začali jsme v lednu a už máme patnáct zájemců - rodin a osm babiček. Podařilo se napárovat čtyři dvojice rodina - babička, které už se scházejí a začíná to fungovat,“ řekla ředitelka Totemu Vlastimila Faiferlíková.
Zájem ze strany rodin se dá očekávat, ale kde lidé z Totemu sehnali babičky? Využili toho, že jejich organizace funguje jako mezigenerační centrum, kam chodí hodně seniorů za nejrůznějšími aktivitami. „Ale už přicházejí i ženy, které se dozvěděly, že s projektem začínáme,“ uvedla ředitelka.
Náhradní babička není zadarmo. Rodina, se kterou spolupracuje, jí vyplácí 50 korun na hodinu. Tato platba má mimo jiné hrát roli i jakési pojistky, že rodina nebude babičku „zneužívat“, aby to někdo s její pomocí příliš nepřeháněl.
„Poplatek vede rodinu, aby o tom musela přemýšlet. Na druhé straně jeho výše má určitý sociální aspekt, protože to není finančně až tak náročné,“ sdělila Faiferlíková.
Projekt Náhradní babička je omezený na péči o děti. To znamená, že si v rámci něj nemůže nikdo pořídit pomocnou sílu na vaření, uklízení nebo další práce v domácnosti.
„Mezi rodinou a náhradní babičkou se uzavírá smlouva, ve které stanoví například, jestli babička bude vodit děti ze školy nebo si bude někdy brát děti k sobě domů,“ upřesňuje ředitelka Totemu.
Zájemci o náhradní babičky se mohou na podmínky projektu informovat v sídle Totemu v Kaznějovské ulici 51 v Plzni.
Jako první si v rámci nového programu náhradní babičku našla Barbora Polívková. Ta s Totemem spolupracuje a občas potřebuje pohlídat syna, kterému je 2,5 roku.
„Věděla jsem, že je to dobrý projekt, a zároveň jsem ho potřebovala. My sice babičky máme, ale jedna bydlí na Moravě a druhá na Vysočině, takže v podstatě nemají šanci hlídat, i kdyby chtěly. Nějakou dobu jsem v rozvodovém řízení a potřebuji, aby mi někdo čas od času dítě pohlídal. A když vám záleží na dítěti, tak vám záleží i na tom, kdo ho bude hlídat,“ vysvětluje Barbora Polívková.
Ta upozorňuje, že projekt propojuje generace lidí, kteří si mohou navzájem pomoci. „Například se mi líbí, že u babiček nejde jen o to, aby si přivydělaly, ale taky o to, aby našly něco, co jim v životě chybí. Moje babička Hanka je velice společenská a mezi lidi se dostane často, spíš však přivítá péči o malého kluka, když její vlastní vnoučata už odrostla,“ řekla Polívková.
Při plánování termínů hlídání se snaží hodně vycházet z potřeb náhradní babičky. Její pomoc potřebuje dvakrát až třikrát do týdne, kdy se musí zúčastnit nějaké akce nebo pracovat. „Takže náhradní babička hlídá tři až čtyři hodiny a výjimečně celé odpoledne do šesti,“ konstatuje.
Barbora Polívková zdůrazňuje, že na začátku se musí její syn s náhradní babičkou dobře poznat. „Pak bych ráda nastavila nějaký pravidelný rytmus. Počítám s tím, ale chce to ještě čas,“ sdělila.
