Malá Hanička přišla na svět 21. dubna 1945. Mamince se své těhotenství dařilo dlouhé měsíce tajit a na svět ji přivedla ve Freibergu. Sem byla přidělena na nucené práce poté, co přežila pobyt v Osvětimi.
Mark je mladší jen o pár dní než Hana, maminka jej povila přímo ve vlaku. V transportu, jimiž nacisté vězně přemisťovali do Mauthausenu. A Evička poprvé spatřila světlo až tam, maminka rodila na hromadě těl.
Vlak, kterým se matky těchto dětí přesouvaly do Mauthausenu, zůstal tehdy několik dní v Horní Bříze na Plzeňsku.
Dobytčáky, které na sever od Plzně 21. dubna 1945 zastavily, nebyly kryté. Byla zima, spustil se liják. „Byla jsem velmi malá, maminka si mě schovala do šatů a nechala mi jen malý otvor, abych mohla dýchat. Nelíbilo se mi to, plakala jsem,“ líčila své první dny Hana Berger Moran.
Její pláč zřejmě slyšel i nějaký dobrodinec, maminka díky tomu dostala pro dcerku výbavičku. A poprvé tu dostala i mléko, podvyživená maminka ji kojit nemohla.
Místní byli neskutečně štědří, i přes to, že jim samotným za to hrozil postih, nosili spoustu jídla. A v kouscích chleba jim nechávali povzbudivé vzkazy. „Vydržte! Válka už se blíží ke konci.“ „Navrátilo jim to sílu a víru v lidskou dobrotu,“ říká Hana Berger Moran.
Také maminka Evy Clarke si pohostinnost nemohla vynachválit. Vyhublá a na pokraji sil vypadala prý jako těhotná kostra. „Jeden rolník jí přinesl sklenici mléka. Ona mléko nenáviděla, ale vypila ho. Ale stál u ní esesák s bičem a vypadalo, že ji kvůli tomu praští, že jí nedovolí mléko vypít. Nakonec ale nic neřekl. Vždycky říkala, že to mléko jí zachránilo život,“ zprostředkovala vzpomínky své maminky Eva.
Eva Clarke byla prvním přeživším „dítětem“, s níž se britská publicistka Wendy Holdenová sešla. „Četla jsem příběh ženy, která prošla Osvětimí a mluvila o tom, že její dítě tam zemřelo. Došlo mi, že jsem se nikdy nezajímala o příběhy dětí, které se v koncentračních táborech mohly narodit,“ osvětlovala vznik knihy Holdenová.
Eva Clarke shodou okolností žila asi jen hodinu od Wendy Holdenové. Obě dámy se sešly, povídáním strávily dlouhé hodiny. „Dojalo mě to natolik, že jsem se jí zeptala, jestli bych mohla příběh její matky zpracovat. A ona odpověděla, že určitě, že na to čeká už 70 let,“ vzpomíná Wendy Holdenová.
Eva už v té době věděla o tom, že na světě má i dva „sourozence“, jak Hanu a Marka s oblibou nazývá. „Ale až do roku 2010 si myslela, že je jedinou přeživší,“ uzavírá Holdenová.
