V Tachově by měla vzniknout pobočka mobilního hospicu, který už rok funguje v Chebu. Zda se ji podaří otevřít, bude záležet na financích.
Službu, která je poskytována 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, dosud zdravotní pojišťovny poskytovatelům neproplácejí. Peníze na provoz mobilních hospiců se získávají především z darů, sbírek či grantů.
„Ještě nemáme vytvořený přesný rozpočet. Předpokládáme, že na rok provozu bychom potřebovali sehnat přibližně 600 tisíc korun,“ odhaduje jedna z iniciátorek Iva Csanálosi.
Nemocný by za den péče zaplatil 150 korun, to ale pouze v případě, že by k němu ten den někdo z pracovníků hospicu skutečně přijel.
Podle Csanálosi při první návštěvě lékař nastaví léčbu bolesti, aby umírající netrpěl. Sestřička naučí rodinu, jak o nemocného pečovat, sociální pracovnice pomůže vyřídit příspěvek na péči a zajistí nezbytné kompenzační pomůcky. Třeba polohovací postel či oxygenátor.
Chebský mobilní hospic se loni staral o 49 klientů
„Pak se nastaví návštěvy. Zpočátku nemusí být tak časté, ke konci se jezdí do rodiny i několikrát denně,“ doplňuje Csanálosi, podle níž to však není v žádném případě striktně dané.
Tým je k dispozici nepřetržitě. Rodina může zavolat s čímkoliv. Když se stav nemocného prudce zhorší. Pokud je v noci přepadnou úzkosti. A nebo když se smrt už blíží a oni mají obavy být se svým blízkým sami.
„Je to doprovázení po všech stránkách, aby si mohli nemocní a jejich blízcí závěr života důstojně prožít v celé hloubce, smířit se s tím a rozloučit se,“ vysvětluje Iva Csanálosi a ujišťuje, že v týmu nechybí ani psycholog. Ten je k dispozici i pozůstalým. Mobilní hospic v Chebu se loni postaral o 49 umírajících.
„Samozřejmě jsme nejdříve mapovali potřebnost a oslovili praktické lékaře, internisty i chirurgy na Tachovsku. Většina odpověděla, že zavedení paliativní péče je na Tachovsku potřebné, spolupracovala by na jejím poskytování a již nyní lékaři mají 68 pacientů, pro něž je vhodná,“ konstatuje Csanálosi.
„V principu se mi ten nápad líbí, umožňuje, aby klient zůstal doma. To je dobře a většina lidí si to přeje,“ řekl Filip Zapletal, vedoucí sociálního odboru krajského úřadu. Hodnotit službu však nechce, protože s ní nemá praktické zkušenosti.
V kraji dosud funguje jediný hospic s 28 lůžky, a to kamenný Hospic svatého Lazara v Plzni, provozuje jej Městská charita Plzeň.
Podle ředitele Diecézní charity Jiřího Lodra je kapacita hospicu dostatečná. Přivítal by však, aby se nabídka doplnila právě o mobilní hospice.
„Těžko se nyní odhaduje, kolik by jich mělo být. Jdeme takzvaně od nuly. Dovedu si ale například představit, že by fungoval jeden na dva okresy,“ zamýšlí se nad možnostmi Lodr.
V oblasti už nyní fungují charitní sociální služby, hospic by ale podle Lodra nabídl skutečně komplexní péči. Včetně pomoci dobrovolníků. „Služba je to určitě velice přínosná. Umožňuje rodinám pomoci se rozhodnout, zda si nechají svého blízkého v domácím prostředí do posledních dnů,“ hodnotí Jiří Lodr, podle něhož právě možnost obrátit se na komplexní tým domácí péče může hrát v rozhodování roli.
