Jeho příběh by vydal na knihu, jejíž sepsání ale stále odmítá. Zbytečná skromnost. Hodiny by mohl vyprávět o NHL, o zlatém Naganu, o zlatém šampionátu ve Vídni, o parťáctví s Jágrem, o hokejových radostech i zklamáních...
"Čtyřicítku neberu jako mezník. Teď mě sice bolí koleno, ale jinak pořád dobrý. Za deset let to už bude něco jiného. A i oslavy bujařejší," plánuje s úsměvem Straka.
Kapitán, generální manažer a většinový majitel extraligového klubu HC Plzeň 1929.
Dodnes vzpomíná na to, jak se u Straků slavilo před léty, když byl ještě kluk. "Znamením bylo, že se v lednici objevila Kofola nebo dokonce Coca-Cola. Jinak se totiž pila šťáva s vodou. K tomu polárkový dort, nějaký malý dortíček. A jeden dárek. Vážně nic velkého. U nás jsme si užívali především Vánoc," říká Straka. Sám se teď snaží, aby své dvě malé dcery vychoval ke skromnosti.
S hokejem začal v pěti letech a víc než přípravku na zimním stadionu si vybavuje zamrzlý Bolevák. "Tam jsme byli v zimě každý den. Hráli jsme i na Skvrňanech, když tátové polili hřiště mezi paneláky vodou," loví v paměti plzeňská hokejová hvězda.
Když mu bylo asi šestnáct, uvědomil si, že by se mohl hokejem živit. Jeho první hokejová výplata však byla sotva pětistovka. Ale hlavní byly lístky na oběd. "To bylo víc než peníze. Mohl jsem do jídelny Alka na Borech, kam se chodilo s mančaftem na oběd. To jsem se cítil jako Pánbůh."
