"Největší rozdíl oproti prvnímu ročníku je ve věku a motivaci účastníků. První roky jsme učili lidi ve věku 40, 50 let. Přicházeli ti, kteří se před rokem 1989 chtěli učit anglicky, ale nemohli," vzpomíná jednašedesátiletý Charles Hall s tím, že nyní jsou v kurzech i šestnáctiletí studenti.
"Už anglicky mluví poměrně dobře, přesto se chtějí zdokonalit. Jsou pro to zapálení," přibližuje dnešní motivaci.
Co se profesorovi líbí v Plzni a jak v Praze prožíval listopad 1989Čtěte v pátek, 19. 7.
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Oproti svým americkým studentům vidí jeden velký rozdíl. Ti čeští jsou podle něj hodně plaší.
Zatímco v roce 1990 měla plzeňská letní škola 130 účastníků, nyní je to zhruba čtyřikrát tolik.
"Samozřejmě se výrazně proměnil i nabízený servis. Naši studenti jsou v jistém ohledu vlastně zákazníci a to, co se jim dnes nabízí, je opravdu na úrovni. Je tu celá skupina mladých, kteří studentům, zejména těm mezinárodním, pomáhají. Řeší problémy, o všechno se starají, dělají to opravdu dobře," popisuje Charles Hall s tím, že v počátcích se musel i on sám poměrně hodně podílet na organizaci.
"Teď už nic takového nemusím. Jsem ohromen, co se podařilo vlastně z ničeho vybudovat."
Hall má na starosti především budoucí učitele anglického jazyka. Během roku je nabírá, nyní je vyučuje. "Část výuky si zkouší učit oni sami. Mají zpětnou vazbu od studentů, to jim hodně pomáhá," přibližuje.
Charles Hall si během 24 ročníků našel v Česku mnoho přátel. "A stále potkávám nové. V žádném případě to pro mě není rutina. Každý rok je v něčem jiný, otevíráme i jiné kurzy," zamýšlí se Hall.
