„To jsou slzy lítosti z loučení,“ ozvalo se nad hlavami lidí, kteří se přišli podívat na představení víc než kilometr dlouhého unikátního fotoalba. V něm si prohlíželi pozoruhodné snímky z událostí, které jim zpestřily život, i osobní obrázky poslané Plzeňany.
„Mohla by tady někde být i moje svatební fotografie stará padesát let. Tak se dívám, jestli ji najdu. Tahle akce je úžasná,“ říkala osmašedesátiletá Milena Krásná, když si prohlížela první desítky obrázků rozvinutých na dlažbě na dlouhém pásu. Ten začínal u náměstí Republiky, odkud jej organizátoři akce začali rozvíjet ulicí Bedřicha Smetany do sadového okruhu a dál pak po nábřeží Radbuzy k areálu bývalého depa dopravních podniků.
Inspirací ke vzniku výjimečného fotoalba byly snímky z akce Plzeňské rodinné fotoalbum, které mělo dvě výstavy v areálu depa.
„Tři tisíce lidí nám poslaly na pět tisíc fotek. Některé se objevily na výstavě, některé jsme vydali v knize a všechny jsou na webu Plzně 2015. Rozhodli jsme se, že uděláme dlouhé fotoalbum a jím spojíme náměstí s depem. Jedná se o kombinaci snímků od lidí a fotek z našich akcí. Je to směs obrázků od profesionálních i amatérských fotografů s lidskými příběhy,“ uvedl šéf společnosti Plzeň 2015 Jiří Suchánek.
Snímky ve fotoalbu si prohlížel i pořadatel plzeňských farmářských trhů Tomáš Popp. „Perfektní. Vidět hada sestaveného z toho, co se tu stalo v roce 2015, je pěkný.“ Líbil se mu nápad, že si lidé po akci mohli vybrané obrázky vystřihnout a vzít. „Ať to mají doma na zdi jako vzpomínku.“
Vzpomínky na celý kulturní rok
V zástupu sledujícím fotografický pás bylo dost lidí soustředěných, aby jim žádný snímek neunikl. „Takhle si Plzeňáci mohou znovu vzpomenout na celý ten rok a zase si ty chvíle oživit,“ pochvaloval si dvaasedmdesátiletý Karel Spidla. S projektem Evropského hlavního města kultury je spokojený.
„Například to, co se odehrávalo na náměstí, bylo dobře a s citem připravené,“ hodnotil. Nad výhradami části obyvatel města, že projekt přinesl zbytečné utrácení, zavrtěl hlavou. „To si nemyslím. Život není jen o hmotných věcech, chce to i trochu kultury.“
Jednačtyřicetiletý Roman Mitas si album prohlížel i proto, aby zjistil, jestli mu nějaká zajímavá akce během roku neunikla. „Taky jsem slyšel, jak někteří nadávají, že to stálo moc peněz. Ale na druhé straně je pravda, že to přitáhlo hodně turistů,“ uvažoval.
Řekl, že jej trochu zklamal průvod obřích loutek. „Mě totiž zamrzelo, že s tou akcí nebyly nějak spojené loutky Spejbla a Hurvínka, které považuji za jakési ikony Plzně. Mohly být třeba maskoty akce a jejich figurky si mohli návštěvníci odvézt na památku. Ale celkově je moc dobře, že Plzeň takovou příležitost dostala. Hlavně, aby nám z toho něco ještě vydrželo.“
3. prosince 2014 |
U kašny před Západočeským muzeem, kolem kterého fotoalbum vedlo, mladá maminka asi tříleté holčičce připomínala velkou událost ze srpna: „Tady jsi viděla ty baletky a velikého koně.“
Osmadvacetiletá Šárka Petelíková přijela z Klatov a nápad s fotoalbem se jí zamlouval. Z programu Evropského města kultury jí v paměti zůstal průvod obřích loutek na konci prázdnin. „Ty byly prostě úžasný. Nádherný. Byl to obrovský zážitek.“ Evropské hlavní město kultury označila za super akci, která Plzeň zviditelnila. Při natažení fotoalba přes silnici se mezi snímky objevil nápis: Na shledanou v roce 2016.
Přes kilometr dlouhé rekordní fotoalbum
„Rok 2015? Plzeň ožila. Přijelo hodně lidí ze světa,“ prohlásil nad fotoalbem osmapadesátiletý Jaroslav Vetýška. A jak se díval na kritiky zdůrazňující, že na projekt se zbytečně utratily miliony? „Asi by si to měli trochu srovnat v hlavě. Město získalo mnohem víc. Vždyť už jenom Festival světla na začátku roku přitáhl desítky tisíc lidí a nikdo to nečekal,“ uvedl.
Ivana Kotyzová byla na Evropské hlavní město kultury 2015 pyšná. „Na celý ten rok. Úžasný byl průvod obřích loutek. Pěkná byla představení pana Formana. Mně se to líbilo celé. Byla za tím spousta skvělé práce.“ A že to stálo hodně peněz? Jen se usmála. „Zaplať pánbůh, že se něco dělo a lidem se to líbilo. Tedy alespoň mým známým určitě.“
Manžel Ivany Kotyzové, malíř Vladivoj Kotyza, považoval za krásnou už předehru roku 2015, když se na náměstí objevil francouzský výtvarný kolotoč. Výdaje na celý program nepovažoval za přehnané a peníze byly v tomto případě podle něj vedlejší. „Tady se odehrála představení, která zůstanou v paměti lidí. Tohle byla nepochybně veskrze dobrá záležitost.“
Celou cestu od náměstí do depa provázela rozvíjení fotoalba paní ve žluté pláštěnce. Vedla si kolo a fotografie pozorně prohlížela. „Protože jsme tam posílali naše fotky. Dostaly se tam, tak mám radost. Mohli jsme si tady zavzpomínat na ty akce, co byly. S tímhle rokem jsem celkem spokojená,“ usmívala se v cíli zhruba hodinu a půl trvající procházky pětačtyřicetiletá Šárka Sýkorová.
Miroslav Marek, zástupce agentury Dobrý den zaznamenávající české rekordy, před branou do depa oznámil, jak dopadlo měření neobvyklého výtvoru. „Nejdelší fotoalbum v republice má délku 1172,5 metru. Fotografií je tam 2 861. Gratulujeme!“
