Kněz Martin Sedloň se věnuje v lokalitě Nová Farma u Teplé na Plzeňsku komunitě

Kněz Martin Sedloň se věnuje v lokalitě Nová Farma u Teplé na Plzeňsku komunitě Romů, kteří zde žijí. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Je důležité dodat Romům pocit důstojnosti, říká katolický kněz

  • 29
Postavit se na stranu slabšího. To byl důvod, proč katolický kněz Martin Sedloň sloužil v sobotu na ulici v centru Plzně bohoslužbu. Alespoň na chvíli tak zastavil pochod neonacistů. Sám se Romům věnuje a říká, že když je česká společnost přijme, pak ona sama vyroste.

"Problémy nejen Romům ale i jiným přinesla, jak já tomu říkám, diktatura ekonomiky. Vždycky má přednost to, co je levnější. A jestliže stát někdy před lety vypočítal, že je pro něj levnější platit sociální podpory než vytvářet umělou zaměstnanost, tak odepsali generace nejen Romů. Ti samozřejmě na začátku potřebují pomoc, ale pak to s nimi jde a chodí pravidelně do práce," míní Martin Sedloň. Podle jeho slov nemají Romové pevnou vůli a trpí i určitým pocitem méněcennosti.

Kvůli tomu, že mají tmavou pleť, mají Romové nižší sebevědomí?
Ano, protože nikdo z nich v podstatě nechce být Romem. Možná Olaští Romové, kteří jsou na to hrdí. Ale ty my tady nemáme. Já jsem byl nějakou dobu i s Afričany a vím, že být tmavý s sebou nese, i když ne ve všech případech, základ pro pocit méněcennosti. Proto i po jakémkoli napomenutí nebo poukázání na to, že udělali chybu, následuje větší odezva. Proto je důležité dodat jim pocit důstojnosti.

Ale ve společnosti žijí i další hendikepovaní, třeba invalidé a podobně.
Já vím, že pozitivní diskriminace je problematická.

Líbí se mi, že otevřeně mluvíte o romské mentalitě, protože skoro každý se o tom mluvit bojí s argumentem, že by byl obviněn z rasismu nebo podněcování nenávisti. Prostě takzvaná politická korektnost.
Romové mají problém. Já jsem to zažil několikrát. Oni cítí, že když se někde objeví, tak se lidé začnou chytat za kapsy a podobně.

Vy jste říkal, že by pomohla umělá zaměstnanost?
Extrém stavu, který existuje nyní, je umělá zaměstnanost. To samozřejmě není žádný ideál, ale myslím si, že právo na práci by prostě člověk měl mít. Víme, kolik to rozloží rodin a jak podryje sebevědomí člověka, když nemá práci. Mě to tak přijde, ale já nejsem žádný odborník.

Právo na práci už jsme tu ale jednou měli za totalitního režimu a já nechci, aby se to vrátilo, protože ta doba byla hodně těžká.
Jeden můj kolega, který studoval východní ekonomiku, říkal, že když se ze socialismu natvrdo přejde na kapitalismus, tak lidé na to nejsou zralí. Takže kdybychom byli v normálních podmínkách, kde totalitu nezažili, tak podnikatel, který je na tom dobře, s sebou nese povinnost pomáhat slabším. U nás to zažité nebylo.

Myslíte to tak, že solidarita bohatých na západě funguje a potom z toho vzejde nějaký typ charity k slabším, kdežto u nás přišel divoký kapitalismu s cílem urvat co nejvíc?
Myslím to tak, že ten přechod nebyl rozumný a moudrý. Navíc tehdy se ještě nevědělo, že celá Evropa začne mít problémy.

Když pozorujete romskou komunitu, vylepšuje se tam situace?
U nás v komunitě Český západ u Toužimi, kde Romům pomáháme, to funguje. Problémem je jedna věc. Tito lidé jsou prostší, jednodušší. I když samozřejmě znám Romy vysokoškoláky.

Posuzujete jejich uvažování?
Řekněme jejich ovlivnitelnost ve vztahu k dalšímu tématu, což jsou hrací automaty, drogy a tak dále.

Takže Romové snadněji podlehnou drogové závislosti?
Přesně tak. Musíme to vztáhnout sami na sebe, co rodiče s námi dělali, aby nám zpevnili vůli, to nevznikne samo s sebou. Jak jsme třeba za korunu vynesli koš. S nimi se ale nikdo nepiplá. Proto je hrozně důležitá předškolní výchova.

Jenže když jsem mluvila s lidmi, kteří v sobotu pochodovali po Plzni společně s neonacisty, tak říkali: "Jak je možné, že Romům někdo pomáhá vychovávat děti a 'obyčejným lidem' ne?" Co byste těmto lidem odpověděl?
Že u Romů vidíme absenci výchovy. Dokonce to někdo odvážně zformuloval tak, že romská mentalita je výslednice absence určitých věcí. I když jde o určité oblasti, na které je naše civilizace zvyklá. Ale zase je mnoho věcí, které jim můžeme závidět. Třeba to, že jejich děti vyrůstají v určitém vztahovém prostředí, zažívají přijetí, zatímco naše civilizace degeneruje.

Myslíte to tak, že se rozpadají rodiny, někdo nezná babičku ani druhého rodiče a podobně, což se u Romů nestává?
Já vím, že tam hrají roli i ekonomické důvody, ale oni jsou schopní si svoje bratrance a sestry s rodinou, když je vyhodí z bytu, nastěhovat do dvou pokojů. To je obdivuhodné.

A když pak někdo napadne Roma, tak ho pak přijde bránit celá početná rodina.
Také. Oni to navíc mají v základu, že nikdo nic nevyřizuje sám. Navzájem se podporují.

Co ale vzkázat veřejnosti, aby se uklidnila?
Že každý člověk, kterého potkáme je pro nás určité obdarování, ale i určitá výzva. Když je společnost přijme, tak ona sama vyroste.

Že to pro ni bude znamenat rozvoj, když se s Romy snese? A nemusí je milovat, ale nesmí je nenávidět?
Jistě. Tam je hrozně důležité odlišit člověka od toho, co dělá. Duchovní člověk je ten, který toto dokáže. Jeden náš génius křesťanství to formuluje: 'Hřích nenáviď, ale hříšníka miluj.' My nemáme tolerovat to, co dělají. Naší povinností je udělat opatření a klidně Romy i zavřít. Ale když pak vidíte, v čem vyrůstají, tak mít soucit. Napadá mě spojnice. Když se dívají na reklamy, které jsou tak geniálně udělané, aby člověk po věcech toužil, tak tito jednodušší lidé je pak chtějí o to víc a nemají na ně. Pokud společnost vysílá signály, s kterými mají problém bílí, tak co potom tito lidé, jejichž děti žijí v chronickém deficitu, protože mají méně, než je řekněme normální. A je to třeba vina rodičů. Já neříkám, že je to vina společnosti. Ale děti nemohou za to, jaké mají rodiče, protože vy potrestáte rodiče tak, že jim vezmete dávky a doplatí na to děti, které skončí v dětském domově. Kolega z Brna, který s Romy systematicky pracuje, říká, že lepší průšvihová rodina než dětský domov.

Existují i názory, že Romové mají děti kvůli tomu, aby měli sociální dávky.
Ale není to tak. Pro romskou holku je hlavní perspektiva, dát život je pro ně hodnota. Většinová společnost vyznává druhý extrém, že nemá děti žádné. I když oni děti milují zase svým způsobem.