Jedním z pilotů je také Tomáš Mezera. Historický kluzák se mu zalíbil okamžitě. Později dostal i příležitost se jedním takovým svézt. A když se pak naskytla šance jeden kousek si pořídit, bylo rozhodnuto.
„Entuziasmus byl větší než rozum,“ směje se Mezera a přibližuje, že historické stroje se pilotují hůře než ty dnešní. Mezerův kluzák Šohaj pocházející z roku 1955 je mezi nimi.
Od dnešních strojů se historické kluzáky odlišují na první pohled. „Jsou bachratější, tlustší. Ty současné se snaží eliminovat odpor,“ vysvětluje Mezera a pokračuje ve výkladu.
Zatímco současné stroje jsou laminátové, v bývalém Československu se před rokem 1989 vyráběly převážně ze dřeva a plátna, oproti tomu například v Německu využívaly i ocelové trubky. A tím hlavním, co historické větroně od těch dnešních odlišuje, je výkonnost.
Slet kluzáků v Plasích |
„My používáme termín klouzavost, to znamená schopnost z nějaké výšky doklouzat do nějaké dálky. Staré stroje z kilometru doletí 20 až 25 kilometrů, u těch nových je to víc než 45 kilometrů,“ osvětluje Mezera.
Tomáš Mezera se létáním živí. Spočítat, kolik hodin ročně celkově nalétá, si netroufne, jeho historický větroň stráví ročně ve vzduchu kolem stovky hodin.
„Stroj se kontroluje vždy jednou ročně a navíc po každých padesáti hodinách. To znamená dvě prohlídky za rok,“ vypočítává Mezera a věří, že kluzák mu bude sloužit ještě dlouho.
Poté, co si jej před necelými patnácti lety pořídil, stroj prošel generální opravou v autorizované dílně. Tento typ Šohajů se vyráběl v Československu do roku 1972, poté byly takzvaně uzemněny.
„Dochovalo se jich hrozně málo. Všechny stroje se musely schovávat, protože jinak byly jako prostředek k úniku na Západ páleny,“ vysvětluje Mezera. I jeho kluzák tak byl dlouhé roky uschován ve stodole.
Větroň Olympia se vyráběl od třicátých letech
To Jiří Leník má „svůj“ nejstarší kluzák zapůjčený od kamaráda ze Slovinska. Větroň Olympia Meise se začal vyrábět ve třicátých letech, měl být dokonce oficiálním strojem na letních olympijských hrách v roce 1940. Všechny státy dostaly potřebnou dokumentaci, podle níž je měly vyrábět.
„Kluzáky se podle těchto výkresů začaly po válce vyrábět v Anglii, celkem asi 150 kusů. Konkrétně tenhle je z roku 1960,“ ukazuje Leník na červenobílého krasavce.
Olympii má od kamaráda půjčenou už rok, nalétáno s ní má za tu dobu zhruba dvacet hodin.
„U starších typů si musí člověk dávat větší pozor, co letadlo udělá. Je třeba stroji vyhovět, vcítit se do filozofie toho kterého typu. Je to úplně jiný zážitek,“ líčí Jiří Leník a dodává, že ve vzduchu si uvědomuje, že dané letadlo někdo vymyslel už třeba před 80 lety a stále se s ním dá dosahovat dobrých sportovních výkonů.
Slet historických kluzáků na letišti v Plasích začal v sobotu a potrvá do 24. července. Během duhého dne srazu se na letišti stala nehoda, při níž jeden z pilotů nezvládl přistání a havaroval. Vyvázl se zraněním nohy (psali jsme zde).
