„Tehdy to byla velká událost. Na první představení sem chodila spousta lidí. Promítalo se i několikrát denně a pořád bylo plno,“ vzpomíná na vánoční premiéru před 55 lety Hermann Vojtěch.
Tehdy se v kině promítala pohádka Pyšná princezna a film Král Šumavy. Stejné snímky tu viděli lidé i letos při oslavě 55. výročí fungování biografu.
Vojtěch promítal už i ve starém plánském kině, v budově U Černého medvěda. Svému povolání se tak věnuje už téměř šedesát let.
Za tu dobu byl svědkem vývoje promítacích technologií. „Promítali jsme ještě na uhlíky s obloukovým světlem. Technika se tu ale několikrát změnila. S kolegou jsme to počítali. Když si vezmete, že jeden celovečerní film má tak dva a půl tisíce metrů, tak s těmi odpromítanými filmy bychom několikrát obešli zeměkouli,“ říká s úsměvem Vojtěch.
I když se to nemusí zdát, profese promítače byla v určité době i nebezpečná. „Pásy filmů bývaly hodně hořlavé. Když se přetrhly, od lampy velmi rychle chytly. Proto tu bylo zařízení, které v případě přetržení všechno automaticky shodilo. Pro případ požáru tu bylo schodiště, aby bylo kudy utéct,“ vypráví Vojtěch.
Se současnou technikou se ta historická nedá vůbec srovnávat. „Dneska je to pohoda. Už jen, když si vezmete, že bedna s kotouči vážila třeba třicet kilogramů. A teď vezmete DVD a není žádný problém,“ přibližuje Vojtěch.
Ovšem moderní doba přináší i své problémy. Pro malá kina je představují zejména velké multiplexy. „Ty bohužel menší kina ničí. A daří se jim to. Tady můžeme fungovat jen díky podpoře města,“ podotýká promítač z Plané.
Zatímco ještě před několika desítkami let byla většina projekcí vyprodaná, v současnosti kino spíše paběrkuje. „Chodí sem třeba pět šest lidí. Promítali jsme i pro dva. Ale je to zapotřebí. Protože když těm dvěma film nepustíte, tak příště nepřijdou ani oni.“
