Desítka politických karikatur sochaře Vítězslava Netrvala dominuje výstavě nazvané „Kasl Netrval na výstavě, a přesto jsme ji udělali“.
Jak už název napovídá, kromě Netrvalových sošek si lidé mohou až do 28. dubna v plzeňské Visio Art Gallery prohlédnout i téměř tři desítky obrazů Milana Kasla.
V karikaturách Vítězslava Netrvala návštěvník jasně rozpozná hlavu státu a jejího mluvčího i předsedu hnutí ANO Andreje Babiše. Všechny jsou doplněny břitkými názvy, jako Král popelníček I., Andrej útočný či Prezidentské poprsí s virózou. Největší ohlas zaznamenala soška Svině zbořená, prodala se hned první den. A zájemců o ni bylo vícero.
Politické satiře jste se dosud vyhýbal. Co se změnilo?
V den, kdy Jiřímu Bradymu neudělili vyznamenání, jsem přišel z divadla a zjistil jsem, že se nemohl vysílat pořad Jana Krause. To mě dostalo. Přišlo mi to od Hradu od roku 1989 jako největší útok na lidská práva a důstojnost. Do čeho všeho chtějí mluvit? A do pana Bradyho, starého slušného pána, s neúctou kopali. Sedl jsem si a naskicoval jsem deset panáků, tedy vlastně devět. K tomu desátému, Králi popelníčkovi I., mě inspirovala Ľubka (Ľubica Toušová, ředitelka Visio Art Gallery, pozn. red.).
Ulevilo se vám?
Ulevilo. Vysochal jsem se z toho. Ty poslední už byly i takové něžnější, třeba jako socha Mé druhé jméno je úžasný.
Měl jste od začátku jasno, že sochy také vystavíte?
Ano. Měl jsem domluvenou výstavu v muzeu v Kladrubech, znám se s jeho ředitelem i starostkou a slíbil jsem jim, že právě u nich bude premiéra. Tam byla výstava v lednu, teď se přesunula sem. Po pravdě jsme s Ľubkou netušili, jaký se kolem toho strhne poprask.
Co to obnáší?
Na internetu se pod článkem o výstavě strhla bouřlivá debata, další hanlivé příspěvky byly na Facebooku. Několik lidí zavolalo přímo do galerie a na Ľubku něco křičeli. Pár si jich našlo můj mail.
Pozitivní reakce máte také?
Máme. Psali mi lidé, že se jim to líbí a že mi drží palce. Od Plzeňáků máme převážně pozitivní reakce. A lidé, kteří k nám chodí, jsou vesměs nadšení. Už od pondělí, kdy se informace o sochách objevila na internetu, do galerie chodí spousta lidí.
Nelitoval jste při té vlně kritiky, že jste sošky vystavil?
Spíš jsem se zamýšlel, jestli to člověk má zapotřebí. Na druhou stranu těch, kteří mi fandí, bylo dost. Ale je pravda, že rozporuplný pocit, kolik jsem vyvolal nenávisti, jsem měl. Občas mi ale přijde, že někteří politici si z nás dělají srandu celé volební období a že my bychom si z nich aspoň občas srandu udělat mohli taky.
Politické karikatury jsou jen zlomkem toho, co je na výstavě k vidění. Na co se mohou lidé dál těšit?
Snažím se jít směrem české grotesky. Laskavým humorem se snažím parodovat partnerské vztahy, šovinismy, feminismy a další.
Truhlík domácí s ukrytým pokladem, Princova nedůslednost, Hovnivál, co mnoho nestudoval. I názvy vašich děl jsou velmi originální. Co vzniká dřív – socha nebo popiska?
Někdy mám dřív název, jindy na něj zaboha nemůžu přijít. Dávám si na popiskách hodně záležet. Mám vystudovanou češtinu a výtvarku a je to něco, co z češtiny ještě trochu umím. Špatně se ale pamatují, musím je mít napsané. A moje maminka, češtinářka, mi pak vždycky do návštěvní knihy píše: „Ach jo, synu, nepoužívej ty sprosté názvy.“
