Z původní kaple, orientované přesně na osu zámku v nedalekém Týnci, zbyly jen čtyři zdi. Na místě někdejší kupole se dnes otevírá obrovský kruhový otvor, kterým je vidět až do nebe.
„Stačí jen jediná kapka, která lehce poruší běh času a zmrazí okamžik dopadu. Ve středu chrámové lodi proniká tato kapka hluboko pod hladinu - podlahu, čeří ji a vlní. Protíná horizont našeho současného postavení a promítá se do plochy. Zároveň však nutí k pohledu vzhůru, tedy k otázce odkud a kam, a kopíruje tak ve svém účinku vertikální osu chrámu. Kruhovým vymezením je symbolem nekonečného opakování, cyklu. Vody, života i smrti,“ popisuje své dílo pětadvacetiletá Kristýna Kužvartová, která na Fakultě umění a designu Západočeské univerzity v Plzni studuje obor ateliér, socha a prostor.
Pro své dílo Kapka aneb Hloubka hladiny hledala vhodné místo už delší dobu. A kaple u Lorety byla pro její tvorbu doslova jako šitá na míru. „Bylo to přesně to, co jsem usilovně hledala,“ říká dívka, která unikátní podlahu vytvořila z cihel, štěrku a písku.
„Je to recyklovaný materiál, většinou z bouraček. Sháněla jsem vše přes inzeráty na Klatovsku a Plzeňsku. Použili jsme zhruba sedm tisíc cihel. Nebylo to až tak náročné, jen závěr byl trošku hektičtější, když nám zbývalo dodat asi šest stovek cihel. S nimi byl malý problém, musela jsem je narychlo hledat a shánět, ale vše dobře dopadlo,“ říká Kužvartová.
Netypickou podlahu v kapli tvořila za pomoci přátel s přestávkami od června do září. „Čistého času to byl zhruba měsíc,“ upřesnila Kužvartová.
Po dohodě s památkáři cihly pouze posadila do písku a štěrku. Ale i jí osobně se zdálo lepší položit cihly do volného prostoru, nechat je vlivu prostředí.
„Rozpadá se to, protože prostor je otevřený. Nebudu dílo opravovat či upravovat. Nechám působit zub času, postupem doby se dílo bude měnit. Udělala jsem přírodní motiv a chci jej přírodě i nechat, aby si jej ona sama zakryla. Postupně bude vidět už jen reliéf vodní hladiny, splyne to s místem,“ vysvětluje studentka.
Od té doby, co v kapli vytvořila netypickou podlahu, do ní chodí více lidí. „To bylo cílem,“ říká dívka.
V kapli sv. Jana Nepomuckého vytvořila studentka unikátní zvlněnou podlahu.
Unikátní podlaha kaple je součástí projektu Zaniklé a ohrožené kostely. Jeho smyslem není úplná obnova staveb, ale spíše snaha doplnit je něčím velice zajímavým, co by do nich nadále lákalo návštěvníky, a tím potenciálně prodloužilo jejich životnost.
Prvním takovým počinem bylo umístění dvaatřiceti soch studenta Jakuba Hadravy do kostela svatého Jiří v Lukové na Plzeňsku (více o tom čtěte zde). Mezi další projekty patří například křížová cesta studenta Vojtěcha Soukupa v kostele v Branišově na Karlovarsku.
