„Upozornil nás na něj známý, který mimo jiné od nás odvážel před časem ruský kombajn někam ke Kadani a také pro nás kamionem stěhoval několik letadel. Volal nám, že našel ve sběrných surovinách něco, co by pro nás možná mohlo být zajímavé. Poslal jsem na místo syna Miloše, ať to okoukne. Zjistil, že jde o klapku z křídla německého letadla z období druhé světové války,“ přibížil Karel Tarantík.
Do Zruče pak jeho syn přivezl dva přibližně dvoumetrové kovové kusy. Tarantík ale zpočátku příliš nevěřil, že by se ve sběrně mohl objevit nějaký unikát.
„Myslel jsem si, že to nejspíš bude oškubané křídlo z klasického čmeláka, kterého lidé znají jako práškovací letadlo. Na něm je také vlnitý plech. Ale když syn přijel a vyndali jsme oba kusy, začal jsem měnit názor. Uznal jsem, že je to něco jiného. Našel jsem tam i štítek s nápisem JU 52 a výrobním číslem. Máme jistotu, že je to z letounu Junkers JU 52. Podle výrobního čísla budeme pátrat, kde stroj létal, jestli někde havaroval nebo jak dosloužil,“ nastínil Karel Tarantík, že práce pro ně teprve začíná.
Otec a syn Tarantíkovi už určili, že z dopravního třímotorového letounu vyráběného v Německu v letech 1932 až 1945 mají balanční křidélko. Jenže to v minulosti někdo rozlomil na dva kusy, zřejmě aby nebylo tak dlouhé.
K takovému závěru dospěli, protože lom kovu není čerstvý. „Původně jsem si myslel, že je to vztlaková klapka, ale podle plošky, která tam je, jsme to určili jednoznačně. Dokonce na několika místech zůstala ještě původní zelená barva, což je pro mě velkým překvapením. Dozvěděli jsme se, že údajně měl být ve sběrně snad i kus křídla, ale protože to je z hliníku, už bylo sešrotované,“ posteskl si Tarantík.
Záhadou zůstává, kde byly tyto části letadla až do současné doby schované. „Našel je snad někdo při vyklízení staré stodoly? Kdo ví,“ krčí rameny sběratel.
Nález zatím uloží do depozitáře, aby na něj nepršelo. Oba díly položené vedle sebe bude veřejnosti ukazovat asi jen při výjimečných událostech, jako jsou květnové oslavy konce druhé světové války.
