Bratři Bubeníčkové přivezou do Plzně dvě desítky tanečníků. Les Ballets Bubeníček připravili pro Evropské hlavní město kultury velice speciální projekt.
„Bude to taková česká a evropská premiéra. Prezentovat se budou dvě choreografie, které jsem vymyslel,“ prozradil Jiří Bubeníček, který bude v obou kouscích také tančit. Jeho bratr Otto v nich vystupuje též, kromě toho se stará i o výtvarnou stránku.
K vidění bude dějový balet Piano, který měl premiéru v Dortmundu, a poté balet L’Heure Bleue, v překladu Modrá hodina. Ta se v Evropě ještě dosud nehrála.
Zatímco Modrou hodinu, trvající přibližně pětadvacet minut, stvořil Bubeníček během tří až čtyř týdnů strávených v Americe, Piano vznikalo pomaleji. Hodinu a čtvrt dlouhý balet připravovali s bratrem přibližně rok, inspirovali se stejnojmenným filmem.
Nostalgická romance je příběhem lásky, která vzplála v drsném prostředí novozélandské pustiny. Snímek byl oceněn třemi Oscary. „Je to zajímavý příběh, který se hodí znázornit tanečním uměním. S bratrem jsme kvůli tomu jeli i na Nový Zéland seznámit se s krajinou. Chtěli jsme vědět něco i o Maorech. Bylo to hodně práce, ale myslím, že se nám to povedlo,“ přibližuje Jiří Bubeníček.
Uznávaný tanečník považuje přípravnou fázi za velmi důležitou, práce na sále pak zabere mnohem méně času. Na Novém Zélandu vznikly také záběry a snímky tamní přírody i pláží. Ty budou během představení použity.
„Projekce jsou součástí jevištní scény, kterou brácha vytvořil. Kostýmy jsou dobové z počátku 19. století,“ konstatuje Jiří Bubeníček a dodává, že během představení zazní například skladby Igora Fjodoroviče Stravinskije či Alfreda Schnittkeho.
Choreografii L’Heure Bleue doprovodí hudba Johanna Sebastiana Bacha. I v tomto případě budou mít tanečníci dobové, rokokové kostýmy. „Celkem se představí asi dvacítka tanečníků, což je asi největší skupina, jakou jsme kdy měli. Například před dvěma lety v Tokiu nás tančilo asi 14 nebo 15,“ uvádí Bubeníček.
Skupina přátel sourozenců Bubeníčkových pochází z Evropy, řada jich je z Dortmundu, přijedou ale i sólisté drážďanského souboru, v němž Jiří působí.
Pro Jiřího Bubeníčka se v žádném případě nejedná o premiéru, co se vytváření choreografie týče. V minulosti ji připravoval například pro newyorský či hamburský balet nebo soubor z Zurichu.
„A ani pro Les Ballets Bubeníček to není moje první představení. Rád bych se tomu věnoval i nadále,“ slibuje Bubeníček a návštěvníky láká na ještě jedno drobné překvapení v závěru večera. „Chceme si s bratrem zatančit krátký, asi pětiminutový duet. Jsme zas v Čechách spolu, rádi bychom si spolu zatancovali jen my dva,“ uzavírá Jiří Bubeníček.
