V jímce datované zhruba do roku 1700, kterou archeologové zkoumají před plánovanou rekonstrukcí prelatury, už se našly stovky artefaktů. A je to práce neobvyklá. Díky uložení ve fekálním sedimentu jsou nálezy ve velmi dobrém stavu, archeologům napoví více o každodenním způsobu života.
„Prostředí jímky je trvale vlhké, navíc bez přístupu kyslíku a díky tomu se uchovají i předměty z organických materiálů,“ podotýká archeoložka Národního památkového ústavu v Plzni Marcela Waldmannová.
Nálezy jsou ze dřeva, z kůží i textilií, nechybí ani různé přírodniny, jako pecky, či kousky keramiky.
Archeologové objevili starý pár bot, kousky dopisních pečetí, nůž, lžičky, dřevěné špachtle či nádoby, které zřejmě byly vyhozeny i se zbytky potravy.
„Našli jsme i různé konstrukční prvky latrín, dřevěné prkýnko s výřezem nebo oválný poklop, ale třeba taky dřevěné pravítko s římskými číslicemi,“ jmenuje Marcela Waldmannová.
Zajímavá je podle ní i zhruba osmdesát centimetrů dlouhá a pět centimetrů široká laťka popsaná latinsky. K čemu sloužila, zatím není jasné. „Nálezy jsou ale primárně předměty každodenní potřeby,“ konstatuje Waldmannová.
Fekální jímka se v plánech plaského kláštera objevuje kolem roku 1700, respektive jsou v nich kresleny tři záchodky.
V 19. století byla zřejmě jímka zasypána sutí. Tu odborná firma odtěžila do hloubky osmi metrů v loňském roce. Došlo se až na úroveň fekálních sedimentů, což už je archeologická záležitost.
Usazeninu z hloubky nyní doluje specializovaná firma a poté je třeba hmotu přeplavit vodou přes síta. Až pak se objevují jednotlivé artefakty. K podobné práci se archeologové, zejména na památkách, nedostanou příliš často.
„Třeba ale v Plzni na městských parcelách se v minulosti zkoumaly studny, původně používané také jako jímky,“ upozorňuje archeoložka.
Unikátnost nynějšího výzkumu podle ní ale tkví ve stáří jímky. Zatímco plzeňské pocházejí z období středověku, ta plaská je z novověku. Odpadní jímka je podle Waldmannové zajímavá i z pohledu architektonického. Má tvar elipsy, roubení je z tesaných pískovcových bloků.
„Je skutečně výstavní. Zvláštní je, že tohoto materiálu využili na takovou účelovou stavbu,“ zamýšlí se archeoložka.
Z tohoto důvodu by kastelán kláštera Pavel Duchoň jímku v budoucnu rád zpřístupnil i návštěvníkům. Nachází se v objektu prelatury, o jejíž rekonstrukci nyní v Plasích usilují. Pomoci tomu má dotace z evropských fondů.
Zda klášter finance získá, by mělo být jasné na konci roku. „Pokud peníze dostaneme, rekonstrukce by měla začít v roce 2019, finále je naplánované na rok 2022. Otevřít by se měl dvůr nebo nová trasa věnovaná rodu Metternichů,“ řekl Duchoň.
