K účastníkům středeční slavnosti patřil syn Karla Kaňáka, třiašedesátiletý Jan Kaňák, který vedení arboreta převzal. Ten přiznal, že jeho otec by se na odhalení své busty mohl dívat trochu s rozpaky.
„On si na takové záležitosti nepotrpěl, ale myslím, že by byl rád. Navíc si to zaslouží, zohledňuje se tak, co pro arboretum vykonal. Bylo to něco, k čemu jej nikdo nenutil, nikdo mu neříkal, aby to udělal, byla to jeho iniciativa a jeho rozhodnutí. Přitom když arboretum zakládal, i když pak bylo v provozu, neustále musel bojovat o jeho přežití v souvislosti s opakovaným zpochybňováním existence pracoviště. Byl to běh na dlouhou trať, kdy nebylo jisté, že se podaří doběhnout do cíle,“ říká Jan Kaňák.
Ten zdůrazňuje, že arboretum je věc mimořádného významu a kvality. Její historii popisuje ve středu pokřtěná kniha s názvem Arboretum Sofronka 1956 - 2016.
Jan Kaňák vzpomíná, že k práci v Sofronce se sám dostal v podstatě náhodou. Původně pracoval u rentgenu, ale po čtyřech letech ze zdravotních důvodů musel ze dne na den hledat jiné zaměstnání a nevěděl, co si počít. Tehdy mu otec řekl: „Začneš dělat tady a pak uvidíme.“
Nastoupil tedy v Sofonce jako pomocný lesní dělník. Později si doplnil potřebné vzdělání, ale i s vysokoškolským titulem potom nějaký čas dál pracoval jako dělník.
Arboretum Sofronka bylo v Plzni-Bolevci původně založeno jako pracoviště státního Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.
Na podzim 2009 přešlo pod správu města. Od jeho založení do současné doby bylo na ploše zhruba 22 hektarů vysázeno 61 druhů borovic z celého světa a tato sbírka se stala jednou z největších na euroasijském kontinentu.
Arboretum bylo zařazeno do mezinárodního seznamu nejvýznamnějších botanických zahrad a arboret v centrálním registru v Readingu.
