Jakub Demiš, kterému lékaři 21. prosince 2012 diagnostikovali akutní leukémii

Jakub Demiš, kterému lékaři 21. prosince 2012 diagnostikovali akutní leukémii | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Jakub vítězí nad leukémií. Nejkrásnější vánoční dárek je pro něj zdraví

  • 10
Na otázku, co si přeje pod stromeček, odpovídal jednadvacetiletý Jakub Demiš z Plzně okamžitě. Bez jediného zaváhání. Zdraví. Není se čemu divit. V sobotu 21. prosince tomu bylo právě rok, co mu lékaři diagnostikovali akutní leukémii.

V dubnu mu transplantovali kostní dřeň a už v létě se Kuba vrátil ke svému milovanému hokeji. Poslední kontrola však ukázala, že nemoc ještě úplně nezmizela.

V kostní dřeni Jakuba Demiše, který v tomto roce úspěšně bojoval s akutní leukémií, se nyní objevily pozitivní, rakovinotvorné krvinky.

"Je to komplikace, ale není to nic, co bychom museli nějak urgentně začít řešit. Pan doktor mi upravil léky, více se uvidí na kontrole kostní dřeně v lednu," přibližuje Jakub Demiš s tím, že to vypadá, že by tentokrát ani nemusel do nemocnice.

Díky novému dávkování léků podporujících tvorbu nových krvinek by ty zdravé nové měly brzy začít, lidově řečeno, požírat ty rakovinotvorné.

"Zatím se to u mě projevuje tak, že jsem víc unavený a mám trochu kašel a rýmu. Omezení ale nemám," konstatuje Jakub a dodává, že má dovoleno i nadále hrát hokej. "Teď jsem kvůli rýmě vynechal, ale jinak můžu. Pan doktor mi řekl, že mám dál dělat, co mě baví, a hlavně nemám být ve stresu," přibližuje Jakub.

Loni byl advent jiný. Během předvánočních týdnů se totiž nemoc projevila. Začalo mu být špatně, byl unavený, vydržel spát kolikrát až do odpoledne. Na přípravu Vánoc nebyla síla ani chuť.

Letos se těšil, sám si vyzdobil i celý byt. "Mám už i nakoupené všechny dárky," hlásil radostně týden před Vánoci. Štědrý večer strávil s přítelkyní a jejími rodiči, o den později ho pak oslavil se svou rodinou.

Říká, že to hlavní je teď být pozitivní. "Minulou sobotu to byl přesně rok, co nemoc objevili. Občas si vzpomenu, že bych mohl jít zase do nemocnice. Navíc, když se teď objevila taková komplikace. Snažím se ale myslet pozitivně a být v klidu," zamýšlí se Jakub Demiš.

Začalo to jako obyčejná angína

Když Jakubovi začalo být loni špatně, myslel si, že to bude jen obyčejná angína. Když pak ale zašel k praktickému lékaři, přístroj nebyl schopen naměřit množství bílých krvinek v krvi. Hodnotu nedokázali zjistit ani na infekčním oddělení, a obratem ho tedy poslali na hematoonkologii.

Zatímco zdravý člověk má bílých krvinek 4 500 až 11 tisíc v mililitru krve, Kuba jich měl v ten moment půl milionu.

S léčbou se začalo ještě ten den. Štědrý den strávil v nemocnici. A pak ještě mnoho dlouhých týdnů. První dávka chemoterapie byla nejhorší, zkomplikoval ji stafylokok, zápal plic, infekce na mozku a trombóza. Vše najednou.

Kuba absolvoval ještě další dva cykly, nezabraly však tak, jak si představovali lékaři. Jedinou cestou byla tedy transplantace. A ta byla i po čtyřech měsících v péči lékařů velmi riskantní.

"Chtěl jsem po doktorech vědět, jaká je šance, že to vše dobře dopadne. Jsem racionální člověk, chtěl jsem slyšet nějaké číslo. Jim se do toho moc nechtělo. Když mi pak řekli: třicet procent, úplně mě to šokovalo," vzpomínal v říjnu Jakubův otec Jiří.

Tělo dřeň přijalo, i když dny po transplantaci byly krušné. U Jakuba se střídaly návaly horka a zimnice, byl slabý, bylo mu zle. Ale zvládl to. V létě nemocnici opustil a pomalu se vracel k hokeji. V září i do školy, protože studium měl kvůli nemoci přerušené. "Studium je pro mě nyní příliš náročné. Uvidím, jak to bude do budoucna," říká dnes.