Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

I vstávání do školy je dar, říká student, který se stará o postiženého

  8:49aktualizováno  8:49
Cenu Křesadlo 2015 dostal za pomoc druhým student ze Záluží u Třemošné Jáchym Wiesner. Jako dobrovolník už zhruba rok navštěvuje v nemocnici těžce postiženého šestnáctiletého chlapce Sašu. „Měl jsem obavy, ale nakonec to bylo jednodušší, než jsem předpokládal,“ řekl Jáchym v rozhovoru pro MF DNES.

Student Jáchym Wiesner získal cenu Křesadlo 2015 za pomoc chlapci, který je ochrnutý po autonehodě. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Dvaadvacetiletý Jáchym studuje na lékařské fakultě a s úspěchem se věnuje bojovým sportům. Vyzkoušel karate, box a kickbox. A právě přes bojové sporty vedla jeho cesta ke kamarádství s člověkem, který po nehodě nemá šanci, aby se sám pohyboval.

Hodně vašich vrstevníků asi má úplně jiné zájmy než pomáhat postiženým. Jak jste přišel na nápad se jako dobrovolník o někoho starat?
Asi to nedokážu úplně jednoduše říct. Zhruba před třemi roky jsem měl na mistrovství světa v kickboxu ve finále hodně těžkého soupeře. Noc před zápasem jsme přemýšlel o tom, že bych opravu moc chtěl vyhrát. Slíbil jsem si, že když to zvládnu, zkusím ten úspěch obrátit ve prospěch někoho jiného.

Chtěl jste si vítězství na šampionátu jako by dodatečně odpracovat?
Asi tak. Začal jsem tím, že jsem doprovázel tělesně postiženého syna mého původního trenéra. Pak jsem na to chtěl navázat a o prázdninách se vypravil do domova důchodců, kde jsem požádal o nějakou práci, abych jim pomohl. Tam jsem získal kontakt na dobrovolnické centrum Totem. Jeho vedoucí Vlasta Faiferlíková mi řekla, že je zapotřebí někoho psychicky silného, kdo by se mohl věnovat postiženému Sašovi. Zeptala se, jestli bych do toho šel a já kývnul. Vůbec toho nelituju, je to v pohodě, i když jsem se toho trochu obával. Sašu, když byl malý, srazilo auto. Má kvadruplegii (ochrnutí všech čtyř končetin a trupu, pozn.red.). Jeho fyzické postižení je - dá se říct -maximální. Dýchají za něj přístroje. Sice mluví, ale těžce a je nutné se naučit mu rozumět.

Když jste se seznámili, tak jste ani nezaváhal, jestli kontakt s ním budete zvládat? Pro dost lidí to může být hodně těžké.
Vzal jsem si asi půl dne na rozmyšlenou. Měl jsem obavy, ale nakonec to bylo jednodušší, než jsem předpokládal. Saša mi hodně pomohl, aby to bylo v pohodě. Když mi někdo říká, že jsem borec, protože za ním chodím, tak říkám, že borec je on a já mu jen trochu pomáhám. Pokud se s ním někdo dokáže bavit, tak mu občas ani nedojde, jak moc je nemocný. Já ho obdivuji a podle toho, co mi vyprávěl, je velký bojovník. Dřív si lékaři mysleli, že nikdy nebude mluvit a čekali, že ani nebude moct jíst. Nakonec to dokázal. Myslím, že se s tím, co ho potkalo, popral bravurně.

Jak probíhají vaše setkání a jak často se vidíte?
Od začátku jsem si řekl, že minimálně jednou za dva týdny za ním půjdu. Většinou je to častěji. Poslední týden to bude dvakrát. Hodně záleží na tom, jak mám školu. Ze začátku jsem trochu tápal v tom, co spolu budeme dělat. Zkusil jsem mu číst a on mě upozornil, že to vůbec neumím. Pak jsem se ho pokoušel něco trochu učit. Bylo ale vidět, že víc ocení, když si s někým může v klidu popovídat. Hodně ho zajímalo, jak žiju. Bál jsem se, aby ho nemrzelo, že on to nezažije. Ale myslím, že s tím nemá problém. Po roce si povídáme v podstatě o všem. Hodně probíráme filmy. Ty Saša sleduje. V poslední době jsme sepsali žádost o příspěvek na přístroj, který by mu umožnil, aby pusou ovládal počítač. To by bylo skvělé, protože pak by mohl sám hrát počítačové hry. S kamarádem jsem se domluvil, že Sašu naučí IT technologie, které ho moc zajímají.

Dá se říct, že vám kamarádství s postiženým člověkem něco dává?
Určitě mi to změnilo pohled na životní hodnoty. Už se daleko míň zabývám malichernostmi. Uvědomil jsem si, že život nemusí být dlouhý a že spousta lidí nemá možnost se na svět dívat z mé perspektivy. Mnoho lidí nemá ani to štěstí, že se mohou hýbat jako já. Před pár dny jsem po třech měsících prázdnin musel vstávat v šest hodin ráno do školy. Došlo mi, že i tohle je vlastně velký dar a že jsem na tom vlastně dobře.

Další ocenění

  • Hlavní ocenění Křesadlo 2015 získali manželé Jana a Marek Roštíkovi, kteří po tragické smrti svého syna, nadějného trumpetisty, založili sdružení „Svět podle Jakuba“. Podporují mladé hudebníky ve studiu a osobním růstu.
  • Dalším držitelem ocenění je Štěpán Stoček, který se aktivně věnuje práci s mládeží. Mimo jiné pořádá Klub deskových her, dále filmové projekce, podílí se na organizaci výletů osob se zdravotním handicapem, organizuje vozíčkářské tábory,
  • Porota také udělila dvě zvláštní ceny. Jedna míří do Klatov, získaly ji Kristýna Toušová, Vendula Lesková, Kamila Suranová, Martina Petrášková, Klára Kurimčáková, Anna-Kristýna Pešlová a Lenka Jiříková, které už několik let pomáhají lidem s mentálním postižením a seniorům z klatovské Diakonie ČCE a Charity.
  • Druhé zvláštní ocenění převzal Zdeněk Černý. Od roku 2011 působí v Městské charitě Plzeň, kde pracuje s lidmi bez domova.

Lidé, kteří se stýkají s těžce postiženými, se někdy mohou dostávat do pesimistických nálad, když si uvědomí, že s jejich známými už to lepší nebude. Potkalo vás to?
To ne. Možná by mě to trápilo, kdybych znal Sašu dřív, zdravého. Teď to beru tak, že když za ním přijdu, můžu mu jen život trochu zlepšit. Navíc u něho vidím vývoj k lepšímu. On téměř pět let nedělal nic a třeba jen zdravotním sestrám říkal, ať zapnou film. A teď se před ním otevírá i možnost, že bude hrát hry. Myslím, že to by pro něj bylo krásný.

Máte pocit, že dobrovolnictví - pomoc jiným - vám vydrží a budete se tomu věnovat dál?
No, asi jo. Zdá se mi, že o málo věcech se dá říct, že mají skutečně nějaký opravdový smysl a význam. Ale když se někdo snaží být dobrý a pomáhá, tak je to neoddiskutovatelné. Myslím, že na tom se shodnou všichni. Když jsem před třemi roky vyhrál mistrovství světa, mohl jsem si říkat, jak je to dobrý. Že jsem překonal sám sebe i soupeře. Ale můžu říct, komu jsem tím vlastně pomohl? U dobrovolnictví ve prospěch jiných je to jasné.

Jak si představuje svůj život dál? Víte, kam máte namířeno a kam až chcete dojít?
Mám pocit, že jsem si splnil to, čeho jsem chtěl dosáhnout ve sportu. Nevím, jak bych to řekl, mám pocit, že teď je moje priorita, aby můj život měl smysl, abych byl dobrý člověk. Určitě chci dostudovat medicínu a pak bych chtěl pomáhat jiným i víc a i z jiné pozice než jako dobrovolník u jednoho kluka. Myslím, že by to bylo účinnější. Ale to je ještě ve hvězdách.

Bojové sporty jsou tedy uzavřená kapitola?
To ještě nemám úplně rozhodnuté. Asi bych se k nim chtěl vrátit a studovat je. Nejednalo by se už hlavně o sport. Chtěl bych jít víc do hloubky. Chtěl bych se třeba podívat do míst, kde se bojovým uměním učili jejich mistři. Chtěl bych se zaměřit na filozofii, která s tím uměním souvisí. Ale těžko říct, co bude dál. Ještě před měsícem jsem byl rozhodnutý, že se vrátím do ligy kickboxu. Jsou chvíle, kdy mi to vyloženě chybí a nejradši bych šel hned do ringu. Ale vím, že když chci dokončit školu, nemám šanci boxovat ani ligu. Medicína je stres a musím se na ni soustředit. Připadá mi podobná jako vrcholový sport a vím, že by nebylo možné dělat dva vrcholové sporty najednou. Bylo by toho už moc.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
PŘEHLED: Kandidátky do voleb 2017 pro Plzeňský kraj

Podívejte se na kandidáty pro volby do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční 20. a 21. října 2017. Postupně budeme přinášet aktualizované volební kandidátky...  celý článek

Dvaačtyřicetiletý bezdomovec obviněný z vraždy kamaráda bude čekat na rozsudek...
Bezdomovec jde za ubití kamaráda mačetou do vazby, činu lituje

Dvaačtyřicetiletého muže obviněného ze zavraždění přítele mačetou poslala soudkyně Okresního soudu Plzeň-město do vazby. Za víkendovou vraždu v Plzni, kterou...  celý článek

Otevření cyklostezky vedoucí z Domažlic na hranici s Německem.
Na mezinárodní cyklotrasu z Plzně do Německa se napojí Stod a Luženičky

Jihoplzeňský Stod a Luženičky na Domažlicku chtějí vybudovat cyklostezku, která se napojí na mezinárodní trasu z Prahy přes Plzeň do německého Regensburgu....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.