Nejde o fotovoltaickou elektrárnu, jakou známe z našich podmínek. Solární elektrárna v chilské poušti Atacama má jiný princip. Sluneční paprsky koncentrované tisíci zrcadel do jednoho místa pomáhají vyrobit páru, která je zdrojem pro parní turbínu.
„Technologie solárního pole je patent našeho partnera. Už jej použil u menších solárních elektráren hlavně ve Španělsku. Solární pole má uprostřed vysokou věž zvanou receiver, která je více než 2x vyšší než věž plzeňského kostela (243 m). Ta přijímá odrazy paprsků ze zrcadel a akumuluje teplo ve výměnících se solným roztokem až po dobu patnácti hodin. Takto akumulované teplo se pak využívá k výrobě elektřiny i v noci,“ vysvětluje Havelová.
Znamená to, že taková solární elektrárna umí vyrábět proud, i když slunce nesvítí?
V podstatě ano. U menších zdrojů do 50 MW už je technologie ukládání elektřiny do alkalických solí zvládnuta tak, že zařízení vyrábí elektrickou energii i v noci. Ale u tak velkého stroje, jaký se teď staví v Chile, bude určitou dobu trvat, než se celý cyklus podaří naladit a nastavit na trvalý chod. Stroj by se proto na noc odstavil a ráno znovu uvedl do provozu. Pro nás to znamená konstruovat parní turbínu a ostatní zařízení tak, aby zvládala více startů, než je běžné. V budoucnu ale očekáváme, že díky skladované sluneční energii budeme smět dodávat elektřinu téměř nepřetržitě.
O jak velkou turbínu se tedy jedná? Je svou velikostí výjimečná?
Máme zakázku na dva bloky, tedy dvě parní turbíny včetně příslušenství, generátorů a dalších zařízení. Parní turbína má každá výkon 110 MW. To je zhruba běžná velikost například parní turbíny pro paroplynové cykly. Pro nás se jedná o nové uspořádání soustrojí - generátor je v tomto případě umístěn uprostřed mezi vysokotlakým a nízkotlakým dílem parní turbíny.
Je ještě něčím zvláštní?
Turbína bude instalována v poušti Atacama, což je jedno z nejsušších míst na světě. Zařízení dodáváme pro venkovní provedení, s čímž jsou spojeny velké nároky na ochranu proti větru a speciální odolný kryt. Chile je navíc vysoce seismická oblast.
S možným zemětřesením se konstruktéři umějí vyrovnat?
Hned od začátku řešíme návrh konstrukce s ohledem na seismicitu. Aby se v případě zemětřesení stroje nepoškodily nebo nedošlo k újmě na zdraví.
V jaké fázi je projekt nyní?
Zařízení jsme již expedovali a je na cestě do Chile. Na přelomu roku má začít montáž na stavbě v Chile. Tam pojedou týmy našich pracovníků a našich subdodavatelů. Betonový základ turbosoustrojí už je připravený. Zhruba v polovině roku 2016 je plánován zkušební provoz a do komerčního provozu by mělo zařízení jít na konci roku 2016.
Už jste něco podobného dělali?
Pro mě osobně je to první projekt tohoto typu, ale moji kolegové ano. Jednalo se o demo projekt v Austrálii, který Doosan Škoda Power vyvíjí společně s místním partnerem. Zařízení má výkon zhruba jeden megawatt a je určeno pro australského zákazníka.
Je to perspektivní směr v energetice?
My očekáváme, že pokud bude projekt úspěšný, máme šanci získat v budoucnu další podobné zakázky. Bereme to zároveň jako důležitou referenci i ocenění našich dlouhodobých investic do R&D i důvěru v naše parní turbíny.
Jsou nějaké typické oblasti, kde by taková zařízení mohla vznikat?
Typická je právě poušť, jako v případě Atacamy. Jsou tam ideální podmínky slunečního záření, navíc neovlivněné smogem. V Chile je navíc velký potenciál ve spotřebě energie. Země je totiž jedním z největších producentů a dodavatelů mědi ve světě. Třeba Evropa vhodné podmínky nemá, a proto nejbližší instalace tohoto typu slunečních elektráren jsou v Maroku a v Izraeli.
Není asi běžné, že tak velké a technicky zajímavé projekty řídí ženy. Jak jste se k té práci dostala?
V Doosan Škoda Power už pracuji skoro patnáct let. Spolupracovat s firmou jsem začala na vysoké škole. V posledním ročníku jsme měli možnost účastnit se programů této společnosti pro studenty. V roce 2001 jsem pak po absolvování Strojní fakulty ZČU do společnosti rovnou nastoupila - tehdy to bylo ještě Škoda Energo. Nastoupila jsem do projekce a první čtyři roky jsem pracovala jako projektant. Později jsem asistovala staršímu inženýrovi projektu a zaučovala se na manažerskou pozici, postupně jsem přebírala jednotlivé aktivity do své odpovědnosti, až se ze mě stal hlavní inženýr projektu.
Pracuje tu na takových postech víc žen?
V našem oddělení jsme momentálně tři a mezi kolegy, kteří řídí projekty po stránce obchodní, jsou dvě kolegyně. Ženy jsou v konstrukci, v projekci i v technologii. A také u zákazníků se setkávám s tím, že se technické složce věnuje čím dál víc žen. Myslím, že ženy si někdy dokáží lépe zorganizovat práci a především jsou hodně pečlivé. To je podle mého náš největší benefit.
A snášejí to muži bez konfliktů?
Ano. Ono je to vždy spíš o člověku samotném, než o tom, jakého je pohlaví. Ale musím říct, že za těch patnáct let jsem neměla problém, že by se mnou někdo nechtěl spolupracovat proto, že jsem žena. To určitě ne.
Pojedete se do Chile na rozběh sluneční elektrárny podívat?
Určitě ano, ale není to nějaká turistika. Dělala jsem sice projekty napříč celou Evropou, ale moje teritorium je Latinská Amerika a Střední Amerika, hlavně španělsky mluvící země. Takže i v Chile jsem už byla. Pracovala jsem na projektech, které jsme tam realizovali asi před osmi lety. Domluvím se španělsky, což je důležité hlavně pro samotnou stavbu. Místní obyvatelé anglicky prostě nerozumí. Zákazníci ze Španělska anglicky většinou umí, ale lidé z Jižní Ameriky ne. A vy tam potřebujete mluvit s lidmi na stavbě nebo si i něco koupit v obchodu. Už znám teritorium i mentalitu místních lidí.
