Vystaveny jsou exponáty z jeho sbírek a také z fondů Vlastivědného muzea v Šumperku, Muzea Šumavy v Sušici a Národního technického muzea v Praze.
Návštěvníci v Blovicích uvidí také unikáty ze soukromé sbírky hodináře Jindřicha Klingera z Tlučné na Plzeňsku.
„Nejstarší vystavené hodiny jsou věžní, které pocházejí zřejmě z konce 18. století. Není na nich uvedeno datum a opatřeny nejsou ani signaturou. Mají vřetenový krok a jako regulátor je zde použito kyvadlo,“ řekl Jindřich Klinger.
Další ze strojů z Klingerovy sbírky datovaný je. Na nápisu se dočteme, že hodiny byly zhotoveny v roce 1883 ve Slabcích. „Jsou modernější. Je v nich umístěn vratný kotvový krok, takzvaný anglický hák, náhon na velký ciferník je vedený pod strojem. Bez natažení musely vydržet v chodu minimálně jeden den. Některé zvládly i dva až tři dny,“ konstatuje hodinář.
Ten měl obor nejprve jako svůj koníček, už dvacet let ale hodinářství provozuje jako živnost. „Pod rukama mi prošly už desítky hodin. Oprava trvá zhruba dva až čtyři týdny, záleží na tom, zda jsou kompletní, či ne,“ vysvětlil Klinger.
Staré mechanické hodiny se stále ještě dají po republice nalézt. Ovšem rok od roku jich ubývá. „Všichni je chtějí většinou vyměnit za elektronické. Některé obce si ty původní vystaví v muzeu či na radnici. Jsou ale i případy, kdy o ně zájem nemají. A v takové chvíli je od nich většinou odkoupím a zrekonstruuji,“ říká hodinář.
Náhradní díly na takové stroje se v současné době už v podstatě sehnat nedají. A tak má jedinou možnost. „Musím si je vyrobit sám. Dá se ale říci, že všechny hodiny je možné opravit. Zatím jsem se za tu dobu, co se oboru věnuji, nesetkal s nějakými, u nichž by to nešlo,“ podotýká Jindřich Klinger.
Výstava ukazuje také různé varianty stolních a nástěnných hodin, nechybí ani kdysi populární schwarzwaldky.
Zásadním prvkem expozice je sám čas, proměny jeho vnímání i motivace snah o jeho měření a role času v lidském životě. Součástí je doprovodný program, jehož součástí je i výroba slunečních hodin.
