Tak vznikl před devadesáti lety fotbalový klub SK Doubravka a jako jeden zmála v Plzni se v historii nikam nestěhoval.
Vcelku úspěšné období před druhou světovou válkou, kdy klub startoval až v župním přeboru, vystřídalo období poválečné, které už nebylo tak zářící. V padesátých letech zasáhla tehdejší administrativa, z SK se stal Sokol a na předválečnou historii už se navázat nepodařilo.
Na doubravecké škváře se tak hrál většinou městský přebor. Rok 1993 = nová éra To všechno trvalo až do roku 1993, kdy se klub osamostatnil a opět se přejmenoval na SK Doubravka.
Po krátké době byla uzavřena smlouva o dlouhodobé spolupráci se stavební firmou Senco, a to se projevilo nejen v rozšíření názvu, ale hlavně v řízení a organizaci klubu.
V roce 1994 zahájil SK Senco Doubravka cestu změn, s jedním škvárovým hřištěm a nedokončenými šatnami, do vyšších pater fotbalových soutěží. Vše šlo postupnými kroky, pokračovaly stavební úpravy, v roce 1995 se škvára proměnila na trávu. Druhá travnatá plocha byla dokončena hned o další rok později.
A klub se vzmáhal i sportovně. Prioritou se stala, kromě týmu dospělých, hlavně mládež. První mužstvo ve třech po sobě jdoucích sezonách vždy postoupilo o soutěž výše, na Doubravce se tak brzy začal hrát krajský přebor.
Kromě toho klub úspěšně projednal s magistrátem Plzně pronájem dalších ploch, na kterých vybudoval třetí travnaté hřiště a také škvárovou tréninkovou plochu.
Areál zničily povodně Vyvrcholením dlouholeté snahy bylo vítězství v krajském přeboru v sezoně 2001/02 a postup do divize. Tím se klub pomyslně zařadil v Plzni na druhou výkonnostní příčku hned za Viktorii Plzeň.
Nový a pro SK Senco Doubravka historický ročník, který měl startovat v srpnu 2002, ovšem znehodnotily přírodní živly. Ničivá povodeň téměř kompletně zničila několikaletou snahu o vybudování výjimečného sportovního areálu. Trvalo několik týdnů, než se doslova podařilo vydolovat z bahna činnost celého klubu.
Generálkou musela projít hlavní travnatá plocha, obnovit bylo třeba šatny i sociální zařízení, rekonstrukcí prošlo další zničené prostředí v celém areálu. Klub musel nakoupit nové vybavení pro všechna svá družstva.
Ani tato katastrofa však neodradila nadšence, funkcionáře, hráče, rodiče ani samotné děti od fungování klubu. Naopak, v průběhu příštích let v areálu přibyla čtvrtá plocha s osvětlením (zatím písková, tréninková), začala také druhá etapa přestavby tribuny a přibyly šatny pro mládež.
Rok 2007 byl zatím vyvrcholením investičních úspěchů Doubravky. Podařilo se díky pomoci ministerstva a města Plzně zrealizovat stavbu umělé hrací plochy třetí generace i s osvětlením.
Nejslavnější odchovanec fotbalové DoubravkyNejslavnější odchovanec fotbalové Doubravky? Určitě brankář Emil Folta, ročník narození 1924. Vyrostl na škváře starého doubraveckého hřiště a v necelých dvaadvaceti letech přestoupil do Viktorie Plzeň. Emil Folta pak šest let chránil její ligovou branku, když si mezitím odskočil na půl roku do ATK Praha, to bylo v roce 1949. Zahrál si i za reprezentaci v říjnu 1948 proti Švýcarsku na jeho hřišti. Utkání skončilo 1:1 a on v 50. minutě vystřídal v brance také explzeňana Vlastimila Havlíčka, tehdejšího hráče Teplic. Havlíček byl pro změnu odchovancem druhého ligového plzeňského klubu SK. Emil Folta byl brankářem, který zrovna nemiloval efektní zákroky, ale byl jistotou zadních řad. Jeho fotbalová kariéra skončila v roce 1957, kdy už Viktoria hrála pět let druhou ligu po nesmyslné a té době poplatné reorganizaci fotbalu v roce 1952. Na svoje doubravecké začátky v pozdější době rád a často vzpomínal, vždyť tehdy prakticky přestoupil z páté soutěže do první. Vyučený lakýrník Emil Folta zemřel v roce 1992. |
