Z balkonu litvínovského bytu, kde vyrůstal, měl jako na dlani mostecký autodrom. Když se z něj ozývalo hřmění motorů, malý Petr Frýba popadl fotoaparát Zenit, sedl na tramvaj a uháněl na závody. A ačkoliv mezi jeho vrstevníky patřili „zlatí hoši z Nagana“ Lang, Šlégr, Reichel či Ručinský a jako správný Litvínovák hokeji fandí, jeho světem se stal motorismus.
„Auta mě zajímala odmalička. Okruhové závody byly ty první, ke kterým jsem přičichnul. A už mi to zůstalo,“ říká Frýba.
Vůni motorů a fotografický um skloubil dokonale, dnes patří mezi respektovanou celebritu v motoristické fotografii. Mít precizní set obrázků od Frýby, to si cení automobilové týmy napříč Evropou. A ještě jedna odbočka k hokeji - i u něj pracovně zůstal, fotí pro promotéra české extraligy, ale fandovskou přízeň už dělí mezi Litvínov a Plzeň. Město, kam v osmnácti letech vyrazil studovat vysokou školu a už se zde zabydlel natrvalo.
„Navíc mám jako místo narození Klatovy, tam jsem se i oženil. A na Plzeň nedám dopustit. Tady jsem začínal pracovat v grafickém studiu, tady se nám narodily dvě dcery. A i pracovně je ideálně položená. Můžu hned na dálnici směr Německo, nebo opačným směrem na Brno, na Slovensko,“ říká Frýba.
Dnes pracuje na volné noze, s manželkou vytvořil rodinnou firmu. „Práce je tolik, že doma bych nebyl skoro vůbec. Tohle bylo vlastně jediné řešení,“ usmívá se.
Společně tak cestují po Evropě. Vytváří si zázemí, vzájemně pomáhají. „Manželka je výborná řidička, i to je výhoda, že v noci na dálnici se prostřídáme za volantem. A k tomu sama začala i fotit. A můžu říct, že moc dobře,“ vypočítává Frýba.
Sám se na špičkových závodech pohybuje už šestnáctou sezonu. Léta jezdil také po rallye a závodech do vrchu. Ostatně právě snímek z Rallye Sardinie, podniku mistrovství světa v roce 2006, mu vynesl vítězství v anketě Zlaté oko.
Frýba tehdy zachytil subaru exmistra světa Pettera Solberga. Kvůli dokonalému obrázku ušel s batohem několik kilometrů, než si našel správné místo. A spoušť zmáčkl v ideální chvíli. „Solberg nabral prach do chladicích otvorů, což vytvořilo zajímavý efekt. Navíc vyšla kompozice, světlo i akce,“ líčil tehdy.
Poslední roky už se specializuje především na okruhové závody. Klientů, většinou celoročních, je hodně - český Autoklub, Autodrom Most, pilot z Plas na Plzeňsku a evropský šampion v ETCC Petr Fulín, seriál Škoda Octavia cup, řada závodních týmů z Evropy.
Pokud jste však nabyli dojmu, že tahle práce je hlavně příjemnou dovolenou, jste na omylu. Zde je letmý nástřel pracovního týdne profesionálního fotografa: Začíná ve čtvrtek, nejpozději v pátek. To se vyráží na závody, většinou cesty pět set až tisíc kilometrů po Evropě.
„Od pátku do neděle pak běháte na okruhu a fotíte. Startovní rošt, portréty jezdců, střídání v boxech, samotný závod,“ popisuje Frýba.
Smlouvu má s několika týmy, kterým musí dodat povinný set fotografií. „To musíte bezpodmínečně splnit. V první řadě řemeslo, až když zbyde čas, je prostor na umění. Na ty fotky, kde si vyhrajete a které vás nejvíc baví, ale moc času opravdu není.“ Jenže ani oslavami na stupních vítězů fotografova práce nekončí.
V neděli sbalit náčiní, přes noc dojet bezpečně domů. „Pak začíná druhá fáze. Od pondělí do středy jste celý den u počítače, do noci zpracováváte fotky. Tyhle hodiny neošidíte, dnes je ten post-proces pomalu důležitější než samotné focení.“ A další týden podobný scénář...
Ačkoliv je blízko světovým hvězdám, fandovství jednomu závodníkovi, jednomu týmu se Frýba musí oprostit. „To nejde, musím být nestranný. Kdybych si na sebe vzal tričko s logem jednoho týmu, zavřel bych si dveře k tomu dalšímu. Protože mezi nimi je velký konkurenční boj. Tak to je,“ vysvětluje.
A co mezi fotografy? Také tam jde o prestiž, zvýšení kreditu. „I ocenění v anketách jako Zlaté oko vám dělá jméno hlavně mezi fotografy, u závodníků už méně. U nás je to stejné jako u pilotů. Před závody posedíme, popovídáme si. Ale při práci chce mít každý lepší fotky než ten druhý, je to stejné soupeření. Až pak, po závodech, si zase sedneme a dáme s radostí pivko.“
Motoristický svět, to je i místo nebezpečí, ošklivých karambolů. Frýba rozhodně nepatří mezi typy „lovců“ podobných událostí. „Fotky z havárií prostě nemám rád. Vím, že jsou fotografové, kteří právě tyhle situace vyhledávají. Já ne. Vždycky je lepší, když všechno jede a funguje. Je pravda, že okruhové závody jsou relativně bezpečné, ale v rallye jsem pár tragédií poznal a raději nevzpomínám. Když ty lidi dobře znáte, vždycky vás něco takového rozhodí...“
Petr FrýbaNarodil se 20. října 1970 v Klatovech, ale do 18 let žil v Litvínově. V Plzni pak studoval na VŠ strojní a elektrotechnické a už zde zakořenil natrvalo. Začínal jako grafik, v roce 2001 se mu na Rallye Šumava podařilo vyfotit kotrmelec Tomáše Hrdinky a celý fotoseriál otiskl časopis Svět motorů. Dnes patří mezi nejlepší motoristické fotografy. V posledních letech se specializuje především na okruhové závody. Pracuje i pro agenturu BPA, promotéra hokejové extraligy. V roce 2007 byl oficiálním fotografem Švédské a Norské rally, podniků MS, zachytil první závodnické krůčky dnešních hvězd Formule 1 Sebastiana Vettela či Lewise Hamiltona. Dvakrát fotil slavnou čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans, pravidelně se zúčastňuje stejně dlouhého závodu v Dubaji. Je také oficiálním fotografem Škoda Octavia cupu či Mosteckého autodromu. V roce 2006 vyhrál anketu Zlaté oko, dvakrát byl ve stejné soutěži druhý (2005, 2007). |
Také pro fotografa jsou motoristické závody místem, kde se musí mít na pozoru. Stačí vteřina a může být problém. „Důležité je dobře poslouchat. Na okruzích už poznám, kdy je něco špatně. Skřípání brzd, prásknutí do svodidel, vysoká nájezdová rychlost. Pak nesmíte na nic čekat a mazat pryč,“ míní Frýba.
Nebezpečím jsou i „kačírky“, malé kamínky, které odlétávají z oblaků kouře, když se vůz dostane mimo trať. „Dokážou rozbít okna, o foťáku nemluvě,“ pokyvuje hlavou.
Jenže když pak u počítače najdete snímek, o kterém víte, že je ten pravý, nelitujete. „Když si člověk zvolí povolání, které ho baví, už nikdy nemusí pracovat,“ glosuje Frýba.
Můžete si být jistí, že tohle rčení na něj sedí. „Nedávno jsem si pořídil nový foťák. Nemohl jsem se dočkat, až ho použiju. Neřešíte, že je třeba ujet 800 kilometrů, od rána do večera běhat s dvacetikilovou vestou. Když pak vidíte, že vás na závodech lidi rádi vidí, že vaši práci respektují, strašně vás to nabije. Pak jedete zničený domů do Plzně, ale když ty tři čtyři pravé fotky z tisíců nafocených v počítači najdete, na únavu zapomenete.“
Až do konce července si ty vybrané s Frýbovým podpisem můžete prohlédnout blízko Prahy. V Nupakách, kde vystavuje spolu s dalšími specialisty na motoristický sport Jiřím Křenkem a Petrem Luskem.
