Podle obžaloby chtěli Šoulej, jednatel z realitní firmy Karel Janda a Kazach Amanžol Naratauov připravit v roce 2008 ruskou podnikatelku o miliony korun. Obžalovaným za to hrozilo až deset let vězení.
Podvod měl spočívat v tom, že Kazachova firma nabídla svůj činžovní dům v Karlových Varech k prodeji, který měli zprostředkovat Šoulej s Jandou. Ruská zájemkyně zaplatila rezervačních poplatek 15 milionů korun, později z koupě ale sešlo. Podle státní zástupkyně to byl záměr obžalovaných, kteří chtěli jen vylákat rezervační poplatky a ty nevrátit.
Soudce Tomáš Bouček ale konstatoval, že se žádný trestný čin nestal. "Celá záležitost se od začátku vyvíjela jako běžný civilní vztah," řekl soudce.
Státní zástupkyně se proti osvobozujícímu verdiktu na místě odvolala.
Šoulej, který z ministerské inspekce odešel v roce 2006 po kritice za vyšetřování zásahu proti účastníků Technoparty CzechTek v Mlýnci, po verdiktu soudu řekl, že celá obžaloba byla zavádějící.
"Soud rozhodl spravedlivě. Já se domnívám, že za celým případem stála msta ze strany policie a státního zastupitelství. Je to strašný úpadek profesionality policie," uvedl k rozsudku Miroslav Šoulej.
Válka plzeňských žalobců
Šoulejův případ rozpoutal mezi plzeňskými žalobci "válku". Jejich šéfka Marie Poláková nejprve podala kárnou žalobu na podřízeného Libora Řeřichu, kterého na základě telefonních odposlechů podezřívala, že obviněnému Šoulejovi pomáhal. Nejvyšší správní soud ale žalobu smetl ze stolu.
Řeřicha považoval žalobu za šikanu od nadřízené. Nejvyšší státní zástupce Libor Rampula pak podal kárnou žalobu na Polákovou kvůli neoprávněnému použití odposlechů v kárném řízení. V polovině října s ní uspěl, ale soud upustil od uložení trestu s odůvodněním, že v profesním životě Polákové šlo o "výjimečný exces".
Poláková krátce na to oznámila, že ke konci roku odchází do důchodu. Tvrdí, že její rozhodnutí nemá s kárným řízením žádnou souvislost (čtete zde).
