Kdyby radši postihovali ty manželky, který si berou tajně půjčky.

A co ty manžele co tajně hrají automaty a co tajně podporuí milenky...

Když se uzavírá manželství, měli by ti dva lidé o sobě vědět, zda jim navzájem vadí, když se jim ten druhý hrabe v osobních věcech a vyjasnit si to. Mailová schránka je jako kabelka. Časté je tajné čtení sms v telefonu. Změna hesel je ale něco jiného, tam je přece jasné, že na to majitelka hned přijde. Jedná se o šikanu, ne o listovní tajemství. Stejně jako kdyby ji přivázal k radiátoru, aby se k počítači nedostala.

Tak si vzpomínám na povídku K. Čapka o zvědavé poštmistrové a hezkém řešení kauzy. (Snad jste paní poštmistrová nečetla něco nepříjemného?)

Jinak, ono ta asi bylo původně jinak. Bez znalosti přístupového hesla se toto nedá změnit. Ani u mailu, ani v atlasu hub.

Spíše je zarážející, jaké prkotiny se soudí a jaká je za ně "pálka", ale za skutečně nebezpečné zločiny jsou tresty skoro směšné. A no nebe volající zlodějny se začasté netrestají vůbec.

Moc nechápu, kdo dal to trestní oznámení. Tyhle věci se snad dají vyřešit "interně", vynadám mu, změním si heslo, odstěhuju se, rozejdu se s ním, rozvedu se, pobrečím s kamarádkama, jakýho mám doma d*bila ... leda by dotyčná prahla po pomstě, to je pak ale dost ubohý důvod.

No dva roky jsou moc, ale nějaký postih by měl být, soukromí by mělo být posvátné.

To je pravda, šok z prozrazení by jejímu milenci mohl způsobit vážný psychický otřes

Uzavřel bych to s tím, že hrabat se partnerovi v mailech se sice nemá, ale dělá se to. Blokovat někomu z pomsty hesla se nemá, ale i to se občas dělá a ne každý s tím běží hned na policii - to dělají hlavně srabové - běžně si takové věci mezi sebou vyřídí jinak. Pokud to je vážný a stane se z toho nějaký průšvih, tam už to třeba na tu policii i je, ale to tak bývá málokdy. Většinou je to prostě obyčejná pomstychtivost na obou stranách. Vona zanáší - von jí na to přijde - pomstí se jí - ona se pomstí jemu a policie místo vážných věcí řeší takovouhle trapárnu. To je vše. Konec pohádky.

Problém je v tom, jak jsou ti dva domluvení. Pokud druhému řeknu: "Čti si v mým mailu co chceš, pokud Tě to zajímá - nemám před Tebou žádný tajemství a stejně jako Ti klidně nechávám otevřený dveře do koupelny, nechám Ti otevřený i svoje maily, svůj telefon, svoje dopisy..." je to prostě moje rozhodnutí. Pokud někomu email posílám a nejedná se o státní tajemství, vždy musím počítat s tím, že to může dát někomu přečíst dobrovolně (třeba i pasivně - dobrovolně -třeba tak, že mu dává volný přístup ke všemu).

Vždy je uváděna horní sazba. V tomto případě je horní sazba dva roky (přičemž dostane zcela jistě podmínku), v případě vraždy je za jistých okolností horní sazba doživotí. Je to v pořádku.

Pravda je taková, že si z toho trochu dělám legraci, protože i když obecně se to ze zákona nesmí a mezi cizími lidmi je to tabu, v manželství je to normální. Manželky šacují manžele, prohlížejí jím mobily atd. naprosto běžně, ale pokud to udělá chlap, hned se z toho dělá drama. Slídit mezi partnery se nemá, ale celá tisíciletí se to dělá naprosto běžně a kde není žalobce není soudce. A pokud někdo na řešení toho začne volat policii, většinou sám nemá čisté svědomí. Něco na tom bude, že nejvíc se často dovolává zákonů ten, kdo má nejvíc máslo na hlavě (zloděj křičí chyťte zloděje atd). Spousta věcí je dána v zákonech, ale v praxi se prostě dělají úplně jinak a doma za zavřenými dveřmi si lidi řeší problémy po svém a dovolávat se pomoci policie když neumím řešit věci ve vztahu nějak normálně je trapné.

Porušení listovního tajemství není jen věcí těch dvou manželů - je to věcí všech těch lidí, kteří psali maily a zprávy paní manželce a brali je jako určené jen a pouze téhle paní.

(jasně, lze tušit že Zuckerberg a CIA se dívají, ale když se dívají nějací anonymní agenti v USA tak je to o něčem jiném, než když se dívá člověk s kterým se třeba můžete osobně potkávat)

Doma za zavřenými dveřmi bych věci vyřešila prostě tak, že se v cizích mailech a mobilech hrabat nebudu. Když to udělám, tak se nemůžu divit že se ten druhý brání. A pokud žárlím a druhému nedůvěřuji, tak k tomu mám asi nějaký důvod, který zatím jenom "čuchám", nicméně ten problém tam na 99% je. A potřebuju vůbec nějaký hmatatelný důkaz? Ne. Když druhému nedůvěřuji, tak se s ním můžu rozejít bez toho abych na něj vytáhla nějakou zamilovanou SMS a řekla "no vidíš, tak proto tě teď opouštím!".

Co hrozi jistym osobam, ktere se po vymene zamku vloupali do jiste Kliniky a odmitaji odejit? Neni to porušování domovní svobody. Není nedotknutelnost obydlí zaručena ústavou? Asi porušování listovniho tajemství apod. je mnohem horší.