„Jsem přesvědčený, že hra přispívá k zachování duševní svěžesti do vysokého věku, a každému ji proto doporučuji. Je to totiž dobrý trénink pro mozek,“ říká Josef Pechát.
Jeho herní vášeň prý sleduje i jeho lékařka. „Paní doktorka Valdmanová se mě vždycky ptá, zda stále hraji. A když řeknu, že ano, tak je spokojená,“ líčí senior.
Šachy hraje od čtrnácti let a nedovede si představit, že by se od magických figurek někdy odloučil. Důležitá je pro něj i podpora manželky, která mu nespílá, že dává dočasně přednost dřevěné dámě, ale je prý naopak ráda, že je stále aktivní a vede společenský život. Ještě před několika lety nebylo ničím neobvyklým, že dobíhal tramvaj. Samozřejmě že při cestě z Besedy.
Ve svém věku Josef Pechát také výborně ovládá počítač. Díky tomu může hrát šachy s kolegy z celého světa. Nedělá mu prý problém sehrát denně třeba i deset partií.
Kdyby měl před sebou žáčka, kterého by chtěl přesvědčit, aby hrál šachy, řekl by mu, že může prostřednictvím královské hry získat spoustu přátel a kamarádů.
„To je mnohem důležitější v pozdějším věku, kdy přátel ubývá. Šachy pak přinášejí sociální kontakty potřebné k tomu, aby člověk i v tak vysokém věku zůstal spokojený a vyrovnaný,“ vysvětluje.
„Jsem vděčný za to, že v Besedě, kde se šachy hrají odedávna, stále existuje komunita šachových nadšenců napříč generacemi. Tam se cítím dobře,“ dodává senior.
Kdo ho naučil hrát šachy, si prý ale už nepamatuje. „Vím jen, že když jsem byl malý chlapec, tak otec k šachovnici také občas sedal. U něj jsem hru viděl poprvé,“ uvedl Pechát, který ještě před několika lety porazil v turnaji Pilsner Urquell Open v kategorii veteráni o deset let mladšího německého velmistra Wolfganga Uhlmanna.
Ceny v královské hře získal už v padesátých letech, kdy se umístil jako třetí v jednom z tehdejších celostátních pohárů, v roce 1956 byl prý krajským přeborníkem DSO Sokol. „Dodnes mám schovaný článek z tehdejších novin,“ říká senior, který byl i dlouholetým nejlepším hráčem v oddíle Plzeň - Košutka.
