„Na začátku jsem udělal seznam profesí, které bych chtěl zařadit. Patří mezi ně třeba policista, kuchař, tanečnice nebo učitelka. Lidé kolem Depa 2015 zveřejnili výzvu, že hledáme zástupce takových profesí. A oni se pak sami ozvali,“ konstatuje fotograf Guillaume Chauvin.
S vybranými Plzeňany je vždy od rána až do večera. „Je to celkem zvláštní pocit být s někým cizím po celý den. Jak pro mě, tak pro lidi, které fotografuji. Ale zatím to funguje výborně,“ doplňuje.
Jeden den minulého týdne strávil také se Sabinou Fránovou, která pracuje jako zdravotní klaun.
„Ozvala jsem se, protože mě Guillaumův projekt zaujal. Jsem hodně společenská, takže mi to nepřijde až tak neobvyklé. Jsem zvyklá, že k nám chodí pořád nějaké návštěvy. Přítel je navíc také fotograf, takže je to pro mě blízké téma. Foťák mi v žádném případě nevadí. Neberu ho jako nějaké narušení soukromí,“ svěřila se s dojmy Sabina Fránová.
Chauvin je v Plzni vůbec poprvé a pobyt zde si pochvaluje. „Všichni lidé, s nimiž jsem se zde setkal, byli velmi otevření. Ale to je jasné, protože to byli ti, kteří mi chtěli pomoci s projektem. Nevěděl jsem, že Plzeň je až tak průmyslové město, že je tu firma Škoda, pivovary. Všiml jsem si, že je tady hodně mladých lidí. Ve Francii jich tolik není. A počasí? To je v Plzni takové... šedobílé. Ale to je v pořádku,“ směje se.
Každý den prý v Čechách zažije nějaký zajímavý moment. „Asi nejvíce jsem byl překvapen, když jsem fotil handicapovanou tanečnici, která je lektorkou pole dance. Když jsem ji potkal poprvé a viděl jsem, že nemá jednu nohu, myslel jsem si, že je nemožné, aby tančila. Pak ale člověk pochopí, že může být i lepší než tanečníci, kteří mají obě nohy. Je to fascinující,“ popisuje jednu ze zkušeností Chauvin.
Fotografování, kterému se nyní v západočeské metropoli věnuje, je součástí projektu Plzeň 2015. Z pořízených snímků a fotografií by měla na závěr vzniknout také kniha.
