Mario Junek (vlevo) a Pavel Prunner v Plzni po návratu z Bostonu, kde přežili

Mario Junek (vlevo) a Pavel Prunner v Plzni po návratu z Bostonu, kde přežili explozi dvou náloží. | foto: Martin Polívka, MAFRA

Plzeňský běžec v Bostonu: Všude byli zranění, dým a střepiny

  • 0
Všude byl dým. Střepiny, které létaly vzduchem, zranily spoustu lidí. Viděl jsem běžce i diváky s pořezanými tvářemi. Tak popisuje plzeňský běžec Mario Junek závěr maratonu v americkém Bostonu, který poznamenal bombový atentát.

Více než čtyři hodiny si 64letý Mario Junek z Plzně užíval pohodovou atmosféru Bostonského maratonu. Ve finiši ale prožil děsivé peklo. Ve chvíli, kdy se blížil do cíle, zazněly výbuchy, po nichž byla zraněna více než stovka lidí a zůstali tři mrtví. Sám vyvázl zdráv.

"Atmosféra byla velice přátelská. Lidé na trati nám ze svého rozdávali pomeranče a banány," vyprávěl dojatě v úterý odpoledne v telefonátu s MF DNES z londýnského letiště při zpáteční cestě do Plzně.

Bývalý přední manažer Plzeňského Prazdroje a ligový stolní tenista absolvoval svůj první maraton až v padesáti letech. "Na běhání jsem se dal, až když jsem kvůli zdraví nemohl hrát pingpong a tenis. Poprvé jsem běžel Newyorský maraton," doplnil ještě zděšený Junek, jenž v Bostonu zažil okamžiky hrůzy. On se vrátil zdráv.

Kde jste při výbuchu byl?
Měl jsem asi dvě stě metrů od cíle, když se zhruba sto metrů ode mne v sektoru pro diváky ozvaly dva výbuchy. Okamžitě jsem s sebou praštil na zem a pět minut zůstal ležet. Když se všechno zklidnilo, snažil jsem se dostat co nejrychleji pryč. V šoku jsem doběhl do cíle.

Co se v té chvíli dělo kolem vás?
Všude byl dým. Střepiny, které létaly vzduchem, zranily spoustu lidí. Viděl jsem běžce i diváky s pořezanými tvářemi a dalšími krvavými zraněními. Nastala panika, policisté a záchranáři měli co dělat. V cíli vždy bývá hodně diváků, ale okamžitě začali vše organizovat, kam mají lidi utíkat, přijížděly sanitky.

Zkuste popsat, co vás napadlo, když jste uslyšel výbuchy?
Byl to hlavně hrozný šok. Nikdy se mi nic podobného nestalo. Poprvé v životě jsem se ocitl v blízkosti takového masakru.

Byl jste po závodě a těch hrůzných okamžicích v kontaktu s dalšími Čechy?
Maraton v Bostonu jsem absolvoval s docentem Prunnerem, psychologem z plzeňské právnické fakulty. A když jsme odlétali, potkali jsme Jiřího Syrovátku. Víte, to by někdo musel mít podobný čas jako já (zhruba 4:10 hod.), aby se ocitl u cíle v době výbuchu, ale nikoho takového jsem tam neviděl. Do Bostonu míří spíš ambicióznější běžci než turisté jako my.

Jak vypadal Boston v době, kdy jste ho opouštěli?
Byla tam strašná spoušť a velký zmatek. Centrum bylo uzavřené, ani metro nestavělo ve stanicích ve středu města. Všude bylo plno policistů a záchranářů.

Neodradí vás tahle tragédie od dalších závodů?
Ne, to ne. Už za měsíc poběžím maraton v Praze.