Nový obor syntetické biologie, kterým se zabývají hlavně američtí vědci, založil Georgiev na Fakultě aplikovaných věd ZČU před dvěma lety. Asi po roce začala fungovat i laboratoř.
„Buněčnou terapií za pomoci transplantace kostní dřeně se již několik let zabývá hematoonkologické oddělení v plzeňské fakultní nemocnici. V této době není ale možné v praxi uplatnit bioléky, které by mohly pomoci konkrétnímu pacientovi proti jeho typu leukémie,“ říká Daniel Georgiev.
A právě to by chtěl změnit. „Na základě společného výzkumu by se v budoucnu v praxi mohly pacientovi odebrat zdravé bílé krvinky, které se poté geneticky upraví tak, aby rozpoznávaly jeho typ onemocnění. Tyto takzvané bioléky se pak vrátí zpět do těla pacienta. Jedná se zatím o první fázi výzkumu, která by se teprve testovala v laboratoři,“ vysvětlil vědec.
Původem Čech odešel do Ameriky s matkou již v dětství. Doktorát a dva magisterské tituly získal na univerzitě v Michiganu, která patří mezi dvacet nejlepších škol na světě. V Seattlu absolvoval dvouleté postgraduální studium.
Buňku si lze představit jako robota, říká vědec
Do Plzně se vrátil v roce 2011. „Nevěděl jsem, jestli v Čechách zůstanu. Dostal jsem ale zajímavou nabídku od výzkumného ředitele NTISu (nové vědecké centrum ZČU, pozn.red.) a podařilo se mi přesvědčit vedení katedry kybernetiky na ZČU, abychom začali se syntetickou biologií,“ vzpomíná Georgiev.
A co se odehrává za dveřmi laboratoře? „Kořeny našich projektů jsou v kybernetice. Zabýváme se hlavně řídícími systémy uvnitř genetických sítí,“ nastínil Georgiev.
„Každá buňka se rozhoduje, jestli má metabolizovat cukr, někam se přesunout, nebo se třeba zabít. My se zabýváme systémy, které rozhodování buňky řídí. Buňku si můžeme představit jako malého robota. Robot má ruce, buňka má enzymy. Její mozek tvoří genetické sítě a my navrhujeme propojení mezi geny v té síti tak, aby se buňka rozhodovala, jak chceme. Aby vyráběla například protilátky, inzulín nebo různá další biologická léčiva, které nemáme šanci běžnými chemickými postupy vyrobit. Bakterie v tomto smyslu používáme jako takové minifabriky,“ vysvětluje.
Vědec chce rozjet projekt, na který nyní žádá peníze od Ministerstva zdravotnictví. Díky němu by v Plzni zavedl nový přístup k léčbě leukémie založený na spolupráci mezi kybernetiky a lékaři.
Podle Georgieva by roční náklady na výzkum představovaly tři až čtyři miliony korun. „V zimě se dozvíme, jestli jsme uspěli,“ říká. Jestliže se projekt rozběhne, bude na něm pracovat deset lidí.
