Dnes pětatřicetileté Martině Barnetové se rodiče hodně věnovali, jezdili na vodu, otec ji později začal učit jachtingu. A navíc sám fotil. Přirozeně se tímto způsobem k tomu dostala i ona.
Když pak byla v roce 2010 na závodech na Lipně, domluvila si, že by mohla být v doprovodném člunu. O pár měsíců později, v Itálii, si jí všiml ředitel závodů a zeptal se jí, zda by nechtěla nafotit celý průběh závodu.
"Od té doby to začalo. To bylo pro moji další cestu stěžejní," říká Barnetová, která pracuje jako grafička. Fotí už čtvrtým rokem.
Během sezony, která trvá od dubna do konce října, je na jachtařských závodech většinou dva až tři víkendy v měsíci. "Samozřejmě, když se jedná o mistrovství, trávím tam času více," přibližuje Barnetová a dodává, že loni se většina závodů, jichž se jako fotografka zúčastnila, uskutečnila v zahraničí, v Nizozemsku, Itálii či Německu.
Ráda by se fotografováním živila, konkurence je však velmi velká. S organizátory spolupracuje tedy příležitostně, někdy si hradí vše sama, jindy má hrazenou cestu, jindy má i něco navíc. To podle toho, co od ní požadují.
Martina se specializuje na focení dvoutrupých jachet, tedy katamaránů. Ty jsou větší a podle Martiny je díky tomu její "práce" adrenalinovější.
"Už počtvrté pojedu na závody do Nizozemska, kde se každý rok koná největší závod katamaránů okolo ostrova Texel. Na startovní čáře jich bývá 200 až 300," líčí Barnetová.
Všechny lodě musí ostrov objet. "Z jedné strany je otevřené moře, někdy jsou podmínky dramatické. To bývá hodně silný zážitek."
Zajímavé bývají starty a dojezd od cíle, říká žena
Barnetová se snaží vždy domluvit, aby mohla fotit ze člunu. "Nesmím překážet závodníkům, zároveň se snažím hledat si místa, u nichž je předpoklad, že se tam něco bude dít. Záleží například na síle větru, ale bývá to třeba na bójkách," vysvětluje Plzeňanka a dodává, že se jí stalo, že byla zaměřena na bójku, zatímco nedaleko se převracela loď.
"Ta vodní plocha nabízí spoustu míst, kde se něco děje," říká s úsměvem Martina Barnetová. Zajímavé podle ní bývají také okamžiky při startu závodu nebo v cíli.
Když jsou dobré povětrnostní podmínky, jak to bývá například na jezeře Garda, sleduje třeba celý závod jedinou posádku. Snímá detaily, posádku i loď z různých pohledů. Fotí většinou buď ze člunu, který je určený pro média, druhou možností je, že se vejde do záchranářského člunu.
Postupem času poznává čím dál víc závodníků, zdaleka všechny však nezná. "Je to ale spousta báječných lidí," ujišťuje Martina s tím, že jí vyhovuje fotografování. Samotné závodění by jí prý přišlo příliš náročné. "Ale když je mezi závody čas, kluci mě na loď vezmou. Je to krásné," uzavírá.
Výstavu snímků "Jachting pohledem Martiny Barnetové" mohou zájemci až do konce září vidět v budově SPŠ stavební v Plzni.
