„Těch několik žáků, kteří jsou na tom nejhůře, bude v mé péči delší dobu,“ řekl pracovník Pedagogicko-psychologické poradny Plzeň-jih Václav Svoboda, který se s deváťáky setkal v pondělí.
Jeden z nich podle Svobody mluvil o tom, že když došlo ke střelbě, měl hlavu opřenou o stěnu nebo o spolucestujícího a teď intenzivně myslí na to, že kdyby měl hlavu v normální poloze, že by už nebyl mezi živými, protože cítil, jak mu kolem hlavy proletěla kulka.
„Po dětech chci, aby mi řekly, co přesně cítily v momentě střelby a ony vyprávějí třeba o tom, že si myslely, že je konec, že jsou mrtví a teď se k tomu vracejí,“ popsal Svoboda, podle kterého se péče o žáky nesmí podcenit.
Traumatická událost vyvolá u každého jinou reakci
Svoboda hovoří o tom, že vzdálení pozorovatelé události mohou mávnout rukou a říci, když se dětem nic nestalo, tak proč to řešit.
„Ale vžijme se do momentu těsně po střelbě. Děti nevěděly, co se děje, to znamená, že vlastně bojovaly o holý život. Nevěděly, jestli to dál bude pokračovat. Byly navíc v cizí zemi, jejíž řeči nerozuměly, byla tma, někam je odvedli. Venku houkaly sanitky, blikala policejní světla, některé děti podlehly ataku paniky, záchranáři jim museli dát léky na uklidnění,“ popsal psycholog chvíle po střelbě, kdy autobus zastavil na odpočívadle a učitelé odvedli děti do místnosti bez oken v budově benzinové pumpy. To pro případ, že by je pachatel pronásledoval a střelba by pokračovala.
Podle Svobody traumatická událost vyvolává u každého jinou reakci a určité procento lidí se s tím ve svém podvědomí zabývá delší dobu.
„Akutní reakce může přerůst v posttraumatickou stresovou poruchu, která může přetrvávat déle a může vyústit do závažnějších psychických onemocnění,“ vysvětlil Svoboda. Hovořil například o různých depresích či generalizovaných úzkostných poruchách, neboli těch poruchách, které mohou postihnout celé tělo.
Děti to může zasáhnout víc než dospělé, říká psycholog
Přístup k pacientům musí být podle něj přísně individuální. Problém je navíc to, že děti jsou citlivější než dospělí a neumějí podobné situace racionálně zpracovat.
„Schopnost dospělých racionálně zpracovávat myšlenky je větší, děti jsou citlivější, může je to zasáhnout víc než dospělé, protože mají omezené kompenzační možnosti, některé věci si neumějí vysvětlit, jsou zranitelnější, proto se cítí ohroženější,“ popsal Svoboda, který mluvil i s některými rodiči.
„Dlouho jsem se bavil s jednou maminkou, doporučoval jsem jí, co má dělat, co ne. Je dobré, když se mnou rodiče mluví, protože i na nich záleží, jak rychle léčení potrvá,“ zdůraznil psycholog.
S dětmi bude pracovat dál, další schůzku má domluvenou na čtvrtek. „Myslím, že za mnou přijdou ještě další děti,“ kostatoval psycholog.
