Západočeská galerie před časem získala Chvojkův archiv, který čítá 1200 položek a jeho součástí jsou i návrhy, které projektoval pro území mezi Americkou třídou a poliklinikou na Denisově nábřeží.
Samozřejmě mezi nimi nechybí právě památkově chráněná poliklinika na Denisově nábřeží tvořená dvěma budovami.
Chvojkovy stavby byly podle Petra Domanického velmi kultivovaně navrženy až do nejmenších detailů. „Například polikliniku řešil včetně nábytku i vitrážových oken, která jsou na schodišti,“ podotkl Domanický.
Podle něj i mladí architekti, kteří byli ve 20. letech minulého století velmi kritičtí, Chvojkovu polikliniku vnímali velmi pozitivně a brali ji jako zlomový bod, kdy se přístup k architektuře ve městě začíná výrazně měnit.
V archivu jsou i další budovy, které měly zaplnit téměř celé prostranství, kde je dnes díra po zbouraném kulturním domu Inwest.
Před 2. světovou válkou se plánovalo, že celé území bude zastavěno, mělo tam vzniknout několik ulic a v nich několik bloků budov.
„Bohumil Chvojka řešil dva z těch bloků. Po válce se koncept území úplně změnil a při Americké třídě měl vzniknout široký nezastavěný pás, kde měl být veliký park táhnoucí se od hlavního nádraží k řece Radbuze,“ popsal Domanický.
Blok polikliniky a lázní, který je v zadní části otevřený a nedořešený, měla dotvořit dlouhá zdravotnická budova, která by tak měla vchod do parku.
„Dnes už koncept není reálný, protože pozemek je soukromý a soukromník park dělat nebude. Určitě by to ale bylo lepší, než jedna velká bedna obchodního domu, které zabránilo referendum,“ řekl Domanický, který tak připomněl plánované obchodní centrum Corso, jehož stavbu lidé odmítli loni v lednu v referendu.
Podle Domanického se Chvojka zřejmě nejhůře cítil po únoru 1948. „Všechny soukromé architektonické kanceláře byly zlikvidované a jediná, která fungovala dál, byl Stavoprojekt. Tam Chvojka nastoupil, aby mohl pracovat dál,“ uvedl Domanický.
Zdravotnická budova nakonec vůbec nevznikla
Podle něj vytvořil asi 15 variant plánované zdravotnické budovy, protože si nadřízení pořád něco vymýšleli. „Ze všech stran se na něj řinuly různé úpravy a změny a nakonec se nepostavilo vůbec nic. Takto se tehdy plýtvalo silami těch nejkvalitnějších lidí.“
Na příběhu jednoho z nejvýznamnějších plzeňských architektů Bohumila Chvojky se tak dají ukazovat pozitiva i nectnosti tří po sobě jdoucích režimů - meziválečného období, komunismu i stále se rodící demokracie, kdy paradoxně nastal naprostý rozvrat území u řeky Radbuzy.
„Promyšlený a kvalitní koncept, který existoval za první republiky, byl po válce s velkým sebevědomím opuštěn a výsledkem bylo, že se na místě postavil obchodní dům Prior, pak kulturní dům a sídlo policie, což jsou kromě Prioru monstra,“ míní Domanický.
Návrhy Bohumila Chvojky zatím nejsou nikde vystaveny a veřejnost je tak nemůže vidět. To by ale chtěl Petr Domanický změnit. Rád by také o Chvojkovi napsal knihu.
