Jiří Kajínek se narodil 11. ledna 1961 v Prachovicích na Chrudimsku. V knize „Můj život bez mříží“ vzpomíná, že měl hezké dětství. Jako malý se prý chtěl stát kovbojem. Nakonec se učil na opraváře zemědělských strojů.
Střety se zákonem měl Kajínek pro majetkovou trestnou činnost již od roku 1974, kdy se zúčastnil vykrádání bytů. Ve vězení se ocitl poprvé v roce 1982 za krádeže v rekreačních chatách. O tři roky později stanul před soudem znovu, kromě bytových krádeží měl na svědomí nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele.
Kauza Kajínek v datech
zdroj ČTK |
Potřetí byl odsouzen v roce 1991, a to za ozbrojenou loupež, při níž policistům ukradl vůz. Za to dostal jako recidivista 11 let. V roce 1993 se však nevrátil z vycházky zpět za mříže, o několik měsíců později podle soudu zavraždil dva lidi, za což dostal doživotí.
„Za svůj život jsem byl celkem čtyřikrát odsouzený. Dvakrát za to, co jsem opravdu udělal. V těchto případech jsem trest přijal. Potřetí jsem už dostal neoprávněný trest, a to za loupežné přepadení. To ale nebyla pravda a nikdy jsem s tímto závěrem nesouhlasil. Napočtvrté mě odsoudili za něco, co jsem vůbec neudělal! A ještě ke všemu na doživotí. To je život, co říkáte,“ uvedl Kajínek ve své knize (na co ještě v pamětech zavzpomínal, si můžete přečíst zde).
Doživotní trest dostal za vraždu dvou lidí, ke které došlo 30. května 1993 u plzeňské věznice Bory. Podle pravomocného rozhodnutí zastřelil podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliana Pokoše. Druhý bodyguard Vojtěch Pokoš přežil a právě on označil za střelce Kajínka.
Toho se policii podařilo dopadnout v roce 1994 a od té doby je ve vězení, s výjimkou jeho útěku. V roce 1998 ho plzeňský krajský soud uznal vinným a odsoudil ho na doživotí. Nadřízené soudy verdikt potvrdily.
Veřejně známým se Kajínek stal díky svému útěku z věznice Mírov. V říjnu 2000 překonal mříže a ochoz, při útěku ho nezasáhla ani střelba dozorce, který útěk zahlédl (podrobnosti o útěku čtěte zde).
Na svobodě byl 40 dní, byl v Praze. Později vzpomínal, že si například zašel do kina Blaník na film Ponorka U-571. Policie ho nakonec zadržela 8. prosince v bytě, který patřil Marii Černé, manželce jednoho z orlických vrahů Ludvíka Černého.
Útěk z Mírova byl první Kajínkův úspěšný pokus. Už v roce 1995 při vycházce po dvoře ve věznici v Českých Budějovicích přeskočil zeď, ale krátce nato byl zadržen. O rok později se pokusil o útěk z valdické věznice. Dostal se však jen na střechu kuchyně (více o pokusu o útěk čtete zde).
Teprve ale po útěku z mírovské věznice se začala o jeho případ zajímat veřejnost. Kajínkovi advokáti se opakovaně snažili, aby soudy kauzu znovu otevřely, ale neuspěli. Zpochybňovali například tvrzení korunního svědka Pokoše a poukazovali na to, že při líčení o obnově odmítá vypovídat. Důkazem neviny byly podle nich i chybějící otisky na dveřích auta, přestože střelec podle svědků neměl rukavice.
Dlouhodobě je zpochybňována role policie, ta například neudělala rekonstrukci činu přímo na místě. Vzhledem k tomu, že nyní je na místě dálniční přivaděč, už ani není možná.
Legendární je pak v souvislosti s rolí policie historka o tehdejším šéfovi plzeňské policie Ladislavu Kadeřábkovi, který odložil zatčení pozdější oběti podnikatele Jandy z pátku na pondělí s tím, že „pátek je malá sobota“. Janda byl zastřelen v neděli.
Někteří svědci navíc po čase změnili výpovědi, jiní se přihlásili. Deset let po činu se ozval Jan Oros. Viděl prý vraždu ze sprch borské věznice včetně pachatele a odmítl, že by to mohl být Kajínek (o námitkách a pochybnostech čtěte zde).
Po stopách vrahů s Jirkou Pánkem
Sledovat další díly na iDNES.tvNaopak Pokošovo svědectví podpořil plzeňský lékař Marcel Hájek, který rodinu Pokošových dobře znal a navíc ošetřoval postřeleného Juliana Pokoše před tím, než zemřel (více o jeho názoru čtěte zde).
Názor veřejnosti také ovlivnil film, který o Kajínkovi natočil režisér Petr Jákl. Kajínek ho zhlédl v karvinské věznici. „Je to realističtější než skutečnost, prohlásil,“ popsal Kajínkovu reakci Jákl (jak Jákl popisoval promítání, čtěte zde).
Kajínkovy citátyJak je těžké být zlodějem O své lupičské milosrdnosti: Jak nechtěl zneklidňovat rodiče: O lásce: O spravedlnosti: O vězení: O otevírání zámků: "Pověstnou planžetu jsem nevymyslel já, jak se o mně mylně tvrdí." Jak se orientovat v bytě: "Když přijdu do bytu 3 + 1, musím prohledat čtyři místnosti." |