Oba pocházejí z Příbrami, společně se po letech setkali v Plzni. O to těžší bylo pro něj strávit fakt, že bývalý fotbalový reprezentant v neděli v Turecku spáchal sebevraždu. Rajtoralovi bylo jedenatřicet (více čtěte zde).
„Chtěl bych vyjádřit upřímnou soustrast jeho rodině a všem jeho blízkým. Vůbec nevím, co za tím stojí. Fanda prodělal v průběhu posledních let únavové syndromy, takže psychika asi nebyla ideální. Ale pokud měl nějaký problém, dalo se to řešit jinak. Těžko se mi hledají slova,“ podotkl Krejčí.
S Rajtoralem se setkal už v roce 2000, kdy byl trenérem příbramské mládeže.
„Poprvé jsem ho zaregistroval jako staršího žáka. Pak jsem ho vedl přes dva roky v dorostu. I když byl menšího vzrůstu, tak to nahrazoval fotbalovostí a chytrostí. Kamkoli jsme přijeli, tak upoutával pozornost odborníků. Bylo mi od začátku jasné, že z něj bude dobrý fotbalista. I doma byl dobře vedený. Pocházel ze skromnějších poměrů, o to víc pracoval. Kolikrát jsem ho musel pol tréninku vyhánět domů, protože chtěl být na hřišti až do večera,“ vzpomínal Krejčí.
Právě Rajtoral podle něj nepřímo stojí za tím, že v Příbrami v poslední době vychovali řadu fotbalových talentů.
„Dlouho tam odchovanci neměli šanci se prosadit. V roce 2004 jsme ale jeli s mládeží na turnaj do Dubaje, kde jsme vyhráli jako vůbec první Evropané a Franta Rajtoral byl zvolen nejlepším záložníkem. Díky tomu se povedlo prezidenta klubu Jardu Starku přesvědčit, aby začal dávat prostor příbramským odchovancům. Díky Frantovi pochopil, že má v mládeži zajímavé hráče. Pak Příbram začala na mladé hráče víc sázet, postupně vychovala pro reprezentace řadu hráčů. A Fanda Rajtoral byl ten, co tu vlnu spustil.“
Krátce po turnaji v Dubaji už byl Rajtoral v příbramském áčku, naskakoval do ligy. Svými výkony si už po půl roce řekl o přestup do Baníku Ostrava. „Já pak přešel do Plzně, a když byla šance získat Rajtorala z Ostravy, tak jsem byl pro, protože jsem s ním měl dobrou zkušenost. On pak byl u zrodu úspěchů Viktorky,“ připomněl Krejčí, že Rajtoral s Plzní získal čtyři ligové tituly a dvakrát hrál Ligu mistrů.
„Já ho ale vidím pořád hlavně jako toho mladého kluka, který fotbal miloval. Vybavuji si, že v dorostenecké lize jsme po jeho chybách inkasovali góly v závěrečných minutách. On mi to ale dokázal vždy vysvětlit, že se to snažil řešit konstruktivně i v riskantních prostorech. Ani jsem se na něj nemohl zlobit. Bylo vidět, že o tom přemýšlí, že je to chytrý kluk. Proto mě překvapilo, jakým způsobem to skončilo.“
Netroufá si odhadnout, co Rajtorala k rozhodnutí vzít si život vedlo. „Pamatuji si ho, když měl první únavový syndrom a začínal v podstatě od nuly. Pak to měl ještě jednou. Teď byl v Turecku sám, neměl se komu vypovídat. Asi hrálo roli i to, že odtamtud musel odejít Dan Kolář. Ale sáhnout si na život tímto způsobem, to mi přijde extrémní. Nedovedu si představit, co za tím je.“
