Bourání historických předměstí a jejich zástavba panelovými sídlišti vycházely z prvního schváleného územního plánu Klatov z roku 1963, nazvaného přiléhavě Asanační. Vypracovali jej architekti z plzeňského Stavoprojektu pod vedením Jaroslava Chrta.
„Jejich návrh, dobově oceňovaný díky plnému zachování skutečně historicky cenných staveb a rozsáhlé asanaci dožívající předměstské zástavby, lze opravdu ve srovnání s jinými soudobými územními plány českých měst zhodnotit jako šetrný k památkám. Historické jádro totiž autoři uchovali - kromě dvou plánovaných novostaveb - v intaktním stavu,“ uvedla historička architektury Martina Koukalová.
Staré domy z Pražského a Domažlického Předměstí ale musely ustoupit. Budovy zde přiléhaly k hradbám a bránily tak mimo jiné v rozšíření Plzeňské ulice do podoby silničního průtahu.
„Původní křivolaké uličky obou předměstí, z nichž zbylo jen pár novodobějších staveb, chtěli autoři územního plánu nahradit přísně racionální řádkovou zástavbou. Poměrně malá a striktně ohraničená plocha obou těchto lokalit ale neumožňovala zajímavější urbanistické řešení,“ konstatovala historička.
Aktualizovaná verze klatovského územního plánu z roku 1976 získala první cenu za nejlepší projekt v územním plánování v Československu.
Z původní zástavby podél severovýchodního okraje vnitřního města zůstala jen barokní kaple Panny Marie zvaná Chaloupka, v níž je umístěn údajně zázračný mariánský obraz.
Výstavba sídliště U Pošty se neobešla bez potíží. „Na území, kde v minulosti meandroval mlýnský potok, bylo mimořádně náročné zakládání. Panelové domy zde stojí na pilotech. Tím se samozřejmě zvýšila cena každé bytové jednotky,“ připomněla Koukalová.
Starosta Klatov Rudolf Salvetr obě sídliště oceňuje. „Vznikla v určité době a i dnes by se těžko nějaká podobná náhrada za ně hledala. Velká výhoda je, že ve většině případů jsou vlastníky domů lidé, kteří v nich žijí. Je to znát na vzhledu domů. Je vidět, že do nich dali poměrně dost peněz,“ říká Salvetr.
Jednu nevýhodu však sídliště podle něho mají. „Je tu nedostatek parkovacích míst. To je ale asi problém mnoha takových lokalit v republice,“ posteskl si.
Už v projektové dokumentaci před výstavbou navíc její autoři spočítali, že hladina hluku způsobená automobily projíždějícími po Plzeňské ulici převýší nejen v dopravní špičce přípustnou normu. Přesto domy získaly stavební povolení, podotkla Martina Koukalová.
Sídliště U Pošty od architekta Petra Leitla nabídlo v sedmdesátých letech 487 nových bytů, sídliště Nad Rybníčky navržené Zdeňkem Čihákem pak v osmdesátých letech 418 bytových jednotek.
Za nejkvalitnější část Sídliště U Pošty lze podle Koukalové paradoxně považovat dnes již zaniklou uměleckou výzdobu.
Martina Koukalová Historička architektury Martina Koukalová se podílela na projektu „Panelová sídliště v ČR jako součást městského životního prostředí - zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu“ v rámci výzkumu národní a kulturní identity (NAKI) ministerstva kultury. Zpracovávala do něj i materiály o obou klatovských sídlištích. |
„A to přesto, že žádnou z plastik nemůžeme hodnotit lépe než jako dobový standard. Exteriérovou variantu sousoší Polibek sem v roce 1979 umístil sochař Alois Sopr. První verzi sochy navrhl pro Státní sanatorium ve Františkových Lázních. Sopr byl představitelem oficiální sochařské tvorby. Objekt samoobsluhy doplňoval bazének s keramickými lotosovými květy od Jaroslava Pleskala a Savvase Vojatzoglua,“ shrnula Koukalová.
Oba keramici pro sídliště U Pošty navrhli také nezvykle pojaté sousoší Paridův soud. „Paris měl totiž podobu fauna s kopýtky hrajícího na antický nástroj syrinx a doprovázely jej dvě stejně vypadající bohyně. Všechny plastiky byly bohužel buď odstraněny při pozdějších stavebních úpravách, nebo zničeny vandaly,“ doplnila.
Nečekaný osud měla bronzová socha prezidenta Antonína Zápotockého, která stála od roku 1984 na náměstí Na Rybníčkách. V roce 1990 byla převezena do Galerie Klatovy Klenová a zakopána pod zem na prostranství před hradní branou.
