„Jsem silně věřící, ale společnici jsem dělat musela. Přece nebudu žít jako pes na ulici,“ říkala u soudu Halyna Marechková, která se z příležitostné brigádnice a pouliční prostitutky vypracovala na pozici majitelky nočního klubu ve Strážném.
Senátu vyprávěla o tom, jak se v roce 1998 vypravila do Česka za prací. Štěstí zkoušela ve fabrikách, živořila a přespávala na hřbitově. Pak poslechla rady krajana a zkusila práci jako společnice v nočním klubu. Nejdříve v Budějovicích a od roku 2005 ve Strážném. Rozhodování bylo podle ní z morálního důvodu těžké, ale z neustálého hledání zaměstnání byla zoufalá.
V klubu Salambo pracovala nejdříve jako barmanka i prostitutka, než se její zaměstnavatelé rozhádali a zadlužený podnik jí předali. Tvrdila, že podepsala smlouvu, kterou si ani nepřečetla. Spolu s přítelem pak prostřídávali dívky také z jeho nočního klubu, aby je hosté, většinou Němci, měli stále neokoukané.
Společnice musely přes barmany odvádět majitelům polovinu honoráře.
„Tak se tržby dělí všude, část padne na provozní náklady. Přísahám při Bohu, že jsem ale žádnou do prostituce nenutila. Zvonily u mě samy,“ zvedla pravou ruku žena.
Podle státní zástupkyně Daniely Přibylové, v jejíž obžalobě figurují jména desítek prostitutek, byl celý byznys se sexem pečlivě organizovaný.
Skupina vykořisťovala dívky, zneužívala jejich situaci. Kromě barmanů, kteří vybírali provize, další obžalovaný fungoval jako taxikář. Dovážel klienty ze zahraničí, zatímco další Ukrajinka objížděla východní Evropu a najímala chudé cizinky, že jim zajistí práci v Německu.
Soud bude pokračovat hlavně výslechy žen, které se proti vykořisťování postavily.
