Rodina, která kvůli výdělku nechává mezi sebou neustále křížit zanedbané neočkované psy, jejichž nemocná štěňata posléze rozprodává. To je jeden z případů typické množírny, který v Olomouci a okolí nedávno řešila pětatřicetiletá Larisa Zankerová.
V Křelově na Olomoucku od roku 2011 řídí občanské sdružení Zastavme utrpení. Pomáhá týraným či zanedbaným psům, vrací je do života, hledá jim nové lepší majitele.
Množírny a jejich oběti |
Za pět let narazila na stovky množíren. „Přibývá jich. Lidé jsou ve špatné finanční situaci, sociálně slabé skupiny si tím přivydělávají,“ popisuje Zankerová.
V jedné množírně v otřesných podmínkách trpí i desítky zvířat. Psi anebo také kočky slouží jako zdroj snadného výdělku.
„Chovatelé“ je neustále množí. Cílem je co nejvíce mláďat, která urychleně často ve zuboženém stavu prodávají.
„S genetikou a podmínkami pro chov si množitelé hlavu nelámou. Rodiče štěňat doslova živoří. Většinou jsou nemocní, umístění v malých, špinavých klecích bez venčení, ve vlastních exkrementech,“ doplňuje Zankerová.
Na Olomoucku nedávno zachránila už osmého psa z rodiny pobírající roky sociální dávky.
„Vždy si někde zadarmo pořídí menší psy typu jorkšírský teriér či čivava a nechávají je mezi sebou nakrýt. Štěňata, samozřejmě neočkovaná a neodčervená, prodávají za 500 až 1 000 korun. Dospělé psy nevenčí, nepřihlašují, neočkují a krmí zbytky. Soused, který se na to nemůže dívat, psům alespoň nosí kvalitní granule,“ líčí Zankerová.
Veterinářka: Prodávali štěňata, jež sotva otevřela oči
Záchraně zvířat z množíren se v Olomouci věnuje také veterinářka Jitka Tesaříková. Téměř u všech se podle ní objevuje psychické postižení. Důvodem je mimo jiné fakt, že jejich provozovatelé mláďata nepřirozeně brzo matkám odebírají, aby co nejdříve mohly mít další.
„Setkala jsem se s tím, že prodávali dvoutýdenní štěňata sotva po otevření očí. Nezkušeným zájemcům tvrdili, že už mají dva měsíce,“ vybavuje si veterinářka.
Základem bezohledného byznysu je, aby kupující nepoznal, že je štěně nemocné a že pochází z drastického prostředí množírny.
„Před prodejem ho vykoupou a předávají na parkovišti anebo jinde ve veřejném prostoru. Jedno či dvě zvířata si udržují v trochu lepším stavu, ukazují je jako rodiče. Štěňat se přitom snaží zbavit dříve, než umřou,“ doplňuje Tesaříková.
Je přesvědčená, že úřady by měly proti množitelům zasahovat razantněji. Řešením jsou podle ní nejenom nynější pokuty, ale i zabavování zvířat a zákaz chovu.
Pomohly by kastrace, zákaz chovu i vyšší pokuty
Podobně to vidí i Zankerová. Dnes udělované pokuty považuje za nízké. I když je majitelé množíren dostanou, stále se jim obchod se štěňaty vyplatí.
„Sankce by se měly mnohonásobně navýšit. Legislativa je velice mírná, třeba v Anglii hrozí i doživotní zákaz chovu,“ srovnává.
Podle Zankerové by pomohly i častější kastrace a také vyhláškou či zákonem dané minimální velikosti výběhů pro chov domácích zvířat.
Návrhy předpisů už zpracovala. Například středně velcí psi, již v dospělosti váží od 5 do 25 kilogramů, by měli mít k dispozici alespoň osm metrů čtverečních.
„A to s povinností pravidelného venčení. Nemohlo by se tak stávat, že nám úřady oznámí, že kontrola sice prokázala větší počty psů či koček držených jen v kotci či klecích, ale měli vodu a krmení, takže je vlastně vše v pořádku a nic jim nechybí. Pohyb zvířete teď nikdo neřeší, není ho podle čeho posuzovat,“ vysvětluje Zankerová.
Pravomoci máme omezené, říká veterinární správa
Fakt, že jsou zákony na množírny krátké, potvrzuje ředitel Krajské veterinární správy pro Olomoucký kraj Aleš Zatloukal. Problém je, že termín množírna oficiálně ani neexistuje. „Pravomoci máme, ale jsou v mnohých věcech dost omezené,“ připouští.
Paradoxní je, že pokud by měl majitel množírny na chov živnost, měla by na něj veterinární správa účinnější páky. „U člověka, který živnost nemá, máme velké problémy se tam vůbec dostat. Připravuje se ale novela veterinárního zákona, snad by to měla zastřešit,“ doplňuje Zatloukal.
Upozorňuje, že se komplikace objeví i případě, kdy jeho kolegové množírny řeší jako případ týrání zvířat.
„Pokud k němu dochází, zadokumentujeme to a předáváme obcím s rozšířenou působností. Ty případně uloží pokutu. Ale podle našich zkušeností jsou nízké, i když jde o hrubé porušení,“ uzavírá.
