Německý manželský pár se zranil v těžko přístupném terénu mezi horami Svaroh a Ostrý. Perfektní zvládnutí obou akcí podle Janďury dokazuje, že spolupráce už nefunguje jen na papíře, ale i v praxi. A že se vyplatí zásahy také společně trénovat.
„Ukázalo se, že rčení Těžko na cvičišti, lehko na bojišti prostě platí,“ říká Janďura.
Znamená to, že jste se účastnil cvičení, která záchranáře na podobné případy připravují?
Ano, jak se zachovat v podobných situacích zkoušíme každý rok, vždy jednou v létě a jednou v zimě. Zimní cvičení bývají náročnější.
Jak velké týmy jezdí při těchto akcích zasahovat?
Každý náš tým se skládá ze dvou záchranářů. U nás jsou podmínky jiné než v Německu, Horská služba má v celé České republice zhruba 70 členů, na Šumavě je nás 12. Přímo na místě ale vždy doplníme další skupiny záchranářů. A v tomto smyslu musím říci, že je úžasné, jak spolupráce funguje.
Jak dlouho to všechno trvalo, od první informace až po vyproštění lidí?
Úplně na začátku nám zatelefonovali bavorští policisté, a to prostřednictvím centrály ve společném operačním středisku českých a německých záchranářů ve Schwandorfu. Dozvěděli jsme se, že je problém na lanovce, ze které je nutné evakuovat turisty. Na místo jsme dorazili čtyřicet minut po telefonátu a za další hodinu už byli všichni lidé z lanovky bez problémů evakuováni.
Zkoušejí si záchranáři i nějaké další modelové situace, při kterých by mohli zasahovat?
Pravidelně se cvičí na přelomu ledna a února zásahy při sesuvech sněhu. V letošním roce jsme to s německými kolegy trénovali v karu Čertova jezera. Lidé by na místa, kde u nás hrozí laviny, v zimě chodit neměli, ale to neznamená, že se někdy nedočkáme i takového zásahu v praxi. Turisté v mnoha případech zákony porušují a my na takové situace musíme být připraveni.
Vy jste teď jeli zasahovat do Německa, předpokládám, že je to možné i obráceně. Jak často může člověk na naší straně Šumavy potkat německého záchranáře?
Samozřejmě to není každodenní záležitost, ale pokud je situace, kdy je nahlášeno zranění nebo pohřešování člověka v blízkosti nebo přímo na státní hranici, tak jsou povoláni i lidé z druhé strany. Velkou akci tohoto typu jsme zažili v roce 2003, kdy jsme pátrali po seniorovi v prostoru hory Ostrý. To zasahovala naše i bavorská policie, vrtulník bavorské policie s termovizí a další lidé. Je z toho znát, že bariéry opravdu padly a spolupráce všech složek integrovaného záchranného systému začíná fungovat. Byly podepsány různé přeshraniční dohody mezi jednotlivými složkami a je vidět, že to začíná fungovat na profesionální bázi, a hlavně, začíná to velice dobře fungovat v praxi.
Bavíme se spolu v době, kdy léto vrcholí, ale mluvili jsme i o trénování zimních zásahů. V jakém období zaznamenáváte více zraněných turistů?
Tohle není snadné rozsoudit, každé roční období má své. V zimních měsících zasahujeme především u úrazů lyžařů nebo snowboardistů a lidé jsou v těchto případech koncentrování blízko sportovních areálů a lyžařských středisek. Při letní sezoně převažují co do počtu zraněných i našich zásahů cyklisté, postupně přibývá úrazů koloběžkářů, což souvisí s místním rozvojem tohoto sportu. V létě se lidé pohybují po celé Šumavě, což práci ztěžuje. A se zvyšující se návštěvností Šumavy úrazů přibývá, což se projevuje i tím, že naše Horská služba má ve srovnání s ostatními pracovišti v republice nejvíce zásahů.
Kolikrát jste lidem pomohli v letošním roce?
Jsme teprve v polovině letní sezony a už máme za sebou asi 230 zásahů. Je jasné, že pokud se vydaří počasí, návštěvnost ještě poroste. Vnímáme trend, že v červenci mnoho lidí míří na dovolenou do zahraničí a ve druhé polovině prázdnin jezdí spíše do Čech a na Šumavu, takže máme hodně práce ještě před sebou. Dobré je, že zatím neregistrujeme tolik vážných úrazů.
Daří se vám návštěvníky učit chování v přírodě a tomu, jak předcházet vážným zraněním?
Do prevence se snažíme zapojit aktivně, Horská služba má třeba zimní akci Chraňte mozky, což je propagace ochranných přileb, letní verze se jmenuje Na kole s přilbou. Pokud tohle mohu zhodnotit, tak za posledních pět či deset let si lidé začínají uvědomovat potřebu téhle ochranné pomůcky a četnost přileb se podstatně zvýšila hlavně u mladých lidí. Tím pádem také ubývá úrazů, což je skvělá zpráva.
