Ačkoliv venku je horko, které svádí spíš k válení se u vody, k budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se pomalu schází studenti, kteří se zde přihlásili na letní školu českého jazyka. Většina příchozích jsou mladí lidé a přivádí je sem stejný důvod - přes léto se chtějí přiučit zajímavý jazyk, který by se jim mohl hodit v budoucí kariéře. „Hodí se to do resumé. Univerzita si všimne, že jsem se učil češtinu a může je to zaujmout,“ říká mi blonďatý mladík, který se představí jako Frank.
Frank přijel do České republiky na prázdniny ze Spojených států. Míří na hodinu začátečníků, kam jdu i já. V malé třídě ve třetím patře už panuje uvolněná atmosféra. Jedna ze studentek Aska přinesla spolužákům pohoštění, aby poznali něco málo z její kultury. Drobná Asiatka prochází mezi stoly, rozlívá jasmínový čaj a rozdává sušenky.
Lektorka Petra Pémová se hned chopí příležitosti. „Co je tohle?“ ptá se třídy. „Sušenky,“ zaznívá z pléna. „Jaké sušenky?“ pokračuje. Třída se postupně propracuje k rozvinuté větě: „Dám si tradiční sušenky z Japonska.“
Čekala bych, že na hodině pro začátečníky bude znít hodně angličtiny, protože studenti nebudou rozumět česky, ale lektorka mě vyvádí z omylu. Věty trpělivě opakuje česky, a když vydá pokyn, aby si studenti nalistovali stranu s cvičením na daný den, raději uličkou projde a zkontroluje, jestli jí každý porozuměl.
Někdy pomůže gestikulování
Petra Pémová se k češtině pro cizince dostala už před pěti lety. Nejprv pomáhala na hodinách jako tlumočnice a od toho se propracovala i k výuce češtiny. Studenti během hodiny nevyrušují a snaží se co nejlépe odpovídat na její otázky. „Jaký je tvůj zájem?“ zeptá se mladá učitelka Franka, který sedí v předposlední lavici.
Ten se nejprve snaží gestikulovat, že hraje na kytaru a nemůže si vzpomenout na slova. Když mu lektorka trochu pomůže, dostane se k větě: „Mým zájmem je hudba.“ Blonďatý mladík je rád, že zvládl celou větu, a nadšeně se usměje. Češtinu se učí na univerzitě teprve týden a zatím se učí jen slovní spojení a jednoduché věty.
Všechny skupiny denně absolvují minimálně pět hodin, kde probírají gramatiku, konverzaci, písemné vyjadřování i české reálie. Někteří studenti mají pak ještě individuální konverzace, přednášku nebo literaturu. V začátečnících je na hodině osm studentů a v ostatních úrovních jsou prý počty cizinců podobné. Maximálně je ve třídách dvanáct lidí, aby se jim mohla lektorka věnovat.
Rozřazení na začátečníky a pokročilé probíhá hned na začátku na základě testu a konzultace s lektorem. Na národnost se nehledí. Ve skupinách jsou Mexičané, Rusové, Francouzi i Japonci.
Největší problémy způsobuje gramatika
Z Japonska přijela i Aska, která se češtinu začala učit kvůli svému manželovi. „Čeština je podle mě těžší než japonština. Nejtěžší je gramatika bezpochyby. Výslovnost je podle mě dobrá. Mám dobrou učitelku na fonetiku, ale v gramatice máte hodně změn,“ odpovídá Aska na přímý dotaz, co jí přijde nejtěžší.
To, že mají studenti problémy s gramatikou, potvrzuje i lektorka Marie Poledníková. Většina Čechů si přitom podle ní myslí, že cizinci mají problém s „Ř“, což není pravda. „Ř není problém. Největší problém je se skloňováním a s vidy,“ vyjmenovává problémy, se kterými se cizinci během letní školy nejčastěji potýkají.
Každý student je však individualita a rozdíly jsou i mezi národnostmi. „Každá národnost má nějaké specifikum. Co se týká slovanských jazyků, tak tam je to porozumění velmi rychlé, ale zase je problém silný přízvuk, kterého je těžké se zbavit,“ doplňuje ji Pémová.
Na kurzu pro pokročilé byste však jako laik chyby přehlédli. Dnešní téma je univerbizace a šest cizinců postupně převádí spojení slov na jedno podstatné jméno. „Škodovka“, „Béčko“, „Záložák“ jmenují studenti postupně a člověk by skoro nepoznal, že je na hodině pro cizince. Úroveň se však liší skupinu od skupiny. „Mám tam Ukrajince, co se učí pět měsíců a je ve skupině pro nejpokročilejší, ale mám tam také Mongolky, které se učí už roky,“ ilustruje, jak pestré letní kurzy jsou, další lektorka.
