Bezmála čtyři promile alkoholu v krvi a rozčílení po hádce s přítelkyní. Tato osudná kombinace loni v srpnu málem stála osmadvacetiletého Michala B. z Brna život. Neohroženě si sedl na zábradlí balkonu v sedmém patře, aby si v dešti zakouřil. Balanc ale dlouho neudržel.
„Myslel jsem si, že se mi nemůže nic stát. Mával jsem na lidi dole a u toho přepadl dopředu. Rukama jsem se ještě zachytil zábradlí, chvíli jsem visel, pak už jsem se ale neudržel. Jak padám a ležím na zemi, si pamatuju, omdlel jsem až po chvíli,“ líčí muž, který ani ne po roce bez omezení pracuje.
Pět dní ho lékaři udržovali v umělém spánku, když se probral, mohl hýbat pouze hlavou a levou nohou. Při pádu si zlomil kotník, pánev a klíční kost, rozdrtil stehno a paži, k tomu ještě natrhl střevo a ledvinu.
Už po dvou měsících byl schopen rehabilitovat, léčbu ale komplikovaly záněty pánve. „Když mě dovezli do nemocnice, dávali mi naději dvě až pět procent. Později mi řekli, že na začátku nevěřili, že to přežiju. Uzdravoval jsem se ale hodně rychle. Doktoři sami nevěděli, čím to je,“ přibližuje mladík.
Experti: Vliv alkoholu nelze paušalizovat
Není pochyb o tom, že právě nadměrná konzumace piva v kombinaci s tvrdým alkoholem Michala B. přivedla do průšvihu. Zda mohla být i tím, co mu nakonec zachránilo život, nelze říct jednoznačně.
„Tělo, když je pod dávkou alkoholu, tak je svým způsobem gumové. Obranné reflexy nejsou tak dokonalé. Reflex, který normálně způsobí třeba nataženou ruku, která chce ztlumit náraz, je upozaděný,“ popsal vliv alkoholu na důsledky úrazů primář traumatologie Fakultní nemocnice Olomouc Igor Čižmář.
Pokud má tělo vyšší plasticitu, než je běžné, nemusí být podle něj v některých případech poškození tak rozsáhlé. Tělo totiž nevyvíjí odpor a sílu nárazu absorbuje do sebe. „Nedá se to ale úplně paušalizovat, zpravidla jde totiž o souhru více faktorů,“ dodal traumatolog.
Opilý zraněný si většinou přivodí svá zranění sám tím, že pod vlivem alkoholu špatně zhodnotí své možnosti. „Nedávno jsme měli pacienta, který dělal stojku na židli a zlomil si u toho stehenní kost,“ doplnil odborník.
Souhlasí i přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Thomayerovy nemocnice v Praze Petr Havránek. Hlavní problém také vidí v tom, že alkohol vede k větší odvaze, k touze po odvážnějším a demonstrativnějším výkonu.
„Je možné, že sedativní stránka intoxikace někoho ochrání, čistě teoreticky je to správná úvaha. My léčíme děti do osmnácti let, které mají malou toleranci k alkoholu, takže se s tím nesetkáváme,“ popsal. Jeho zkušenosti jsou ale spíš opačné. „Nejsem nepřítel alkoholu, ale ze své praxe musím konstatovat, že alkohol vždy spíš tu situaci zhoršil,“ doplnil.
Lékařům komplikuje práci i v tom ohledu, že zdravotnické příznaky opilosti jsou velmi podobné třeba příznakům nitrolebního poranění.
„Úrazy posuzujeme podle takzvané triáže, pád z velké výšky je nesmírně závažná příčina úrazu, pacient vždy leží na ARO. Řekl bych, že ztlumení alkoholem může zpočátku působit na lékaře jako negativní prognostický faktor. Pak, když člověk vystřízliví, ukáže se lehčí povaha poranění,“ uzavřel uznávaný dětský traumatolog.
Snažím se být hodnější, říká uzdravený muž
Michal B. přežil sice zdánlivě nemožné, nic nadpřirozeného v tom ale nevidí. Vysvětluje si to tak, že měl zkrátka štěstí.
„Svět vidím trochu jinak, už nejsem tak povrchní a arogantní, jak jsem býval. Snažím se být hodnější a přátelštější a být s lidmi zadobře. Na druhou stranu jsem úplně ztratil pud sebezáchovy, ničeho se teď nebojím, to jsem předtím neměl,“ popisuje mladý muž.
Na alkohol ani po těžkém úrazu nezanevřel. „Nepiju už tolik, ne tak, abych o sobě nevěděl. Smrti se nebojím, myslím si, že není čeho,“ dodává.
