Děj nové Procházkovy komedie se z velké části odvíjí v nemocničním pokoji na jednotce intenzivní péče, kde hlavní hrdinové leží po autohavárii v kómatu. Duše obou protagonistů, Jiřího a Simony, se odmítají od svých nemohoucích tělesných schránek definitivně odpoutat.
Shlížejíce na hemžení kolem nich, vzájemně spolu komunikují, přehodnocují svůj dosavadní život a nabývají chuti v něm pokračovat. „Autor dokáže z této situace svým osobitým způsobem vytěžit bezpočet humorných situací,“ říká mluvčí Divadla J. K. Tyla Eva Ichová.
„Základní situace komedie Antonína Procházky Jednotka intenzivní lásky je reálnější, než by se na první pohled zdálo,“ vysvětluje Procházkova dvorní dramaturgyně Marie Caltová.
„Autor se dokonale seznámil s knihami jako Život po životě R. A. Moodyho či Most k nesmrtelnosti B. Jakobyho, jež vznikly na základě svědectví stovek lidí, kteří se ocitli na hranici života a smrti. I jeho hrdinové se v této mezní situaci zbavují úzkosti a své fyzické tělo i to, co ho obklopuje, pozorují jako diváci,“ konstatuje Caltová.
„Srdce je houževnatý svaleček. Dokud bije, nic není ztraceno. A to ani ve chvíli, kdy duše zvolna opouští tělo. Lidé, kteří zažili klinickou smrt, ji popisují jako cestu jakýmsi tunelem, na jehož konci je světlo. V takovém tunelu se dá zažít spoustu věcí, dokonce i milostný vztah. Existence na hraně mezi životem a smrtí nemusí být tedy vůbec nezáživná. Na které straně té pomyslné hrany člověk nakonec skončí, nezáleží kupodivu ani tak na lékařské vědě, jako spíš na vůli, citu a lásce,“ přibližuje poselství své hry Antonín Procházka.
Jak je u něj zvykem, svou hru také sám režíruje, tentokrát ve scéně Aleše Valáška a v kostýmech Šárky Hejnové.
Ústřední dvojici pacientů vytváří Antonín Procházka se svou ženou Štěpánkou Křesťanovou. Postavy reálného světa, které je obklopují, hrají Monika Švábová, Marek Adamczyk, Michal Štěrba, Kamila Šmejkalová, Zdeněk Rohlíček, Klára Krejsová, Zorka Kostková a Petr Šmíd nebo Petr Konáš.
Jednotka intenzivní lásky je již jedenáctý Procházkův titul napsaný na tělo domácímu činohernímu souboru.
