Trámy, elektrické motory, srdce zvonů a pak i samotné zvony, jež v pondělí vysvětil plzeňský biskup František Radkovský. Na to všechno čekali od rána zvonaři, tesaři a další specialisté uvnitř ve věži.
„To víte, že mám strach. Strach budu mít do okamžiku, než bude všechno dokončené, to znamená do polovičky ledna. Počasí nám moc nepřeje, prší, snad vítr moc nezesílí. Možná to má být zkouška, jestli si i v takových podmínkách dokážeme poradit,“ komentoval nepřízeň počasí zvonař Petr Rudolf Manoušek.
Když do výše stoupala kovaná srdce zvonů, zvonař je ještě na zemi pro štěstí poplácal. Jako první zamířil do výšky nejstarší ze zvonů Prokop, odlitý v roce 1835 po velkém požáru věže. Ten jako jediný z tehdy odlitých zvonů nebyl ani později za válek vojáky zrekvírován a roztaven. Další čtyři zvony vytvořil v posledním roce a půl zvonař Manoušek.
Místa je ve věži málo
Jeřábník Prokopa přesně zasunul do okna, přestože do padesátimetrové výšky z kabiny příliš nevidí. Navádí ho kolega s vysílačkou. Zhruba 600 kilogramů vážící zvon zasunul asi dva metry do nitra věže. Zvonař s kolegy uvolnili popruhy, jež zvon jistily k jeřábu, a soustavou ručních kladkostrojů Prokopa zasunuli dál do věže.
„Bojujeme tu s hodně místem, není ho tu moc ani pro zavěšení zvonů, a pro jejich dočasné uložení ještě méně,“ vysvětlil zvonař Petr Rudolf Manoušek. Proto je do věže skládali od nejmenšího.
Největší bezmála pětitunový Bartoloměj je v nejširším místě jen asi o 10 až 12 centimetrů užší, než je okenní otvor ve věži katedrály. Po spojení s dřevěnou hlavou staženou kovovými pásy a dosazení přes 100 kilogramů vážícího kovaného srdce se váha Bartoloměje bude pohybovat kolem šesti tun.
Na zvony samotné už Plzeňané a věřící peníze vybrali. Stále ale schází přes milion korun na úpravy uvnitř věže nutné pro zavěšení zvonů a nové cesty na vyhlídkový ochoz věže.
Všech pět zvonů se poprvé rozezní nad Plzní 17. ledna při zahájení Evropského hlavního města kultury Plzeň 2015.
