Neúspěch si nepřipouštěly. Především proto, že věřily svému nadšení. A samy sobě, stejně jako sobě navzájem. Eva Wágnerová je vynikající kuchařka a Slavěna Milnaříková organizačně zdatná manažerka s velkými zkušenostmi z gastronomie.
„Když vyjedete kamkoliv za hranice, v každém, i docela malém pekařství najdete obyčejné, ale výborné koláče - se švestkami, rybízem, borůvkami a drobenkou. To nám doma chybělo. A další nápady přibývaly,“ vypravuje Eva.
S přítelkyní Slavěnou se rozhodly získat recepty na francouzské koláče známé jako quiche. Vyjely proto rovnou ke zdroji, k příbuzné žijící ve Francii. „Tyto recepty byly chráněným majetkem staré paní z jihu Francie. Naučily jsme se je péct, ale celkem nerady dodržujeme recepty úplně do poslední ingredience. Rády je ještě ozvláštníme, vylepšujeme. Minimálně rok jsme pekly a zkoušely,“ líčí Eva a přiznává, že spousta těst skončila v koši, jiné byly nuceny konzumovat a hodnotit obě rodiny. Dokud si nebyly jisté, že výsledek je dokonalý.
Dnes už jsou k dispozici všechny možné recepty, které ale podnikatelky také obměňují, tak aby byl výsledek ještě lepší a především poctivý. Místo margarínu používají máslo a jiné kvalitnější suroviny.
Pro Evu Wágnerovou láska k pečení zvítězila nad původní profesí. „Velmi brzy se mi stalo pečení koníčkem a koníček se k mojí velké radosti stal mojí prací. Peču denně, desítky hodin týdně a po třech letech mě to baví čím dál víc,“ svěřuje se a Slavěna dodává: „Každodenní práci v kuchyni zvládá s přehledem. Nikdy není zmožená ze vstávání ve 4 ráno, aby na každý den napekla koláče a připravila čerstvé lívance.“
Náhražky tu nenajdete, peče se z kvalitních surovin
Jejich další velký koníček s vařením a pečením úzce souvisí. Za novými objevy v gastronomii, za originálními nápady a recepty, pro to nejlepší koření a především za novými chutěmi často cestují.
„Jezdíme do Francie, Itálie, Španělska, Turecka, a ochutnáme všechno, každou místní specialitu. Pokrmy, které nám nejvíce chutnaly, musíme po příjezdu hned zkusit uvařit. Pokaždé přivezeme spoustu ingrediencí,“ říká Slavěna.
V jejich kavárně žádné náhražky, připravené směsi, bujóny či hotové krémy nenajdete. „Záleží nám na tom, jaké suroviny používáme. Zpočátku to takový problém nebyl, mnoho jsme jich dovážely ze sousedního Německa, ale čím víc surovin jsme potřebovaly, tím nutnější bylo zajistit si pravidelné dodavatele, které si pečlivě vybíráme. A čerstvost si hlídáme. Čokoládu používáme belgickou, kakao holandské,“ dodává Slavěna. Pravou vanilku prý dováží z Asie, šafrán z Turecka a podobně.
Zároveň jsou obě nadšenými návštěvnicemi všech možných gastro akcí a festivalů. „I tam nabíráme inspiraci, pořád máme chuť zkoušet nové věci, nemáme dost!“ smějí se ženy, které spolu tráví hodně času - v kavárně, o víkendech, na dovolených.
Při otázce, zda si už občas nejdou na nervy či nepociťují ponorkovou nemoc, se vzájemně chytí za ramena a shodně a s úsměvem odpoví: „Zatím ne!“
