V roce 2009 výzkumníci v krajské metropoli napočítali 172, o dva roky později 189 a v roce 2014 už 241 bezdomovců.
"Nárůst je veliký," potvrzuje Jan Váně, vedoucí Katedry sociologie Fakulty filozofické ZČU, která studii o fenoménu bezdomovectví zpracovala.
Bezdomovci v PlzniTazatelé získali 238 dotazníků. Mezi bezdomovci převažují muži (64 %), výjimkou je kategorie do 30 let, kdy je počet mužů a žen srovnatelný. Nejvíc osob, téměř 43 %, pobývá na ulici déle než pět let. Lidé s nejnižším vzděláním tvoří 70 % celého vzorku. Nejčastějším způsobem obživy je pobírání sociálních dávek (53 %), sběr kovu či skla (38,2 %) a přehrabování v popelnicích (26,6 %). |
Podle něj se může však skutečný počet bezdomovců pohybovat kolem čtyř set, ne všechny se totiž podařilo oslovit. Dotazníkové šetření se navíc konalo na začátku února, kdy je počet lidí na ulici nejnižší.
Studii si zadal sociální odbor magistrátu města Plzně, který si je rostoucích počtů lidí bez domova vědom. Město nyní ročně vynakládá zhruba milion korun na přímé služby pro sociálně slabé, kromě toho přímo dotuje provoz některých organizací.
Teď chce během několika měsíců připravit koncepci řešení fenoménu bezdomovectví. "Ze studie vyplynulo, že máme nedostatečný terénní program, to musíme řešit prvořadě. Hned za tím je řešení situace pro osoby starší 55 let," zamýšlí se Alena Hynková, vedoucí odboru sociálních služeb magistrátu.
Počet osob bez domova je v této věkové kategorii opravdu alarmující, spadá do ní každý šestý. A v dalších letech jich bude zřejmě dále přibývat. "Ve skupině 30 až 55 let je víc než polovina bezdomovců v Plzni, v horizontu pěti až deseti let se začnou přelévat do kategorie 55 plus," vysvětlil Váně.
"Upřímně řečeno nás to děsí. S ohledem na jejich statut a dlouhodobý pobyt na ulici je de facto problém je umístit kamkoliv do běžného zařízení, ať už domova pro seniory, nebo domova se zvláštním režimem," přiznává Alena Hynková.
Tohoto fenoménu si povšiml i vedoucí Domova svatého Františka, Džemal Gërbani. "Mezi seniory bezdomovců přibývá, například kvůli nízkým důchodům, zdravotnímu stavu, zadluženosti či ztrátě partnera," popisuje Gërbani a upozorňuje také na opačný problém. Narůstá totiž i počet mladých lidí bez domova.
Z 241 osob bez domova jich výzkumníci nalezli 140 v noclehárnách a azylových domech, zbylých 101 na ulici, tedy v rozpadlých garážích, zahradních domcích nebo ve stanech.
"Nejvíce jich mělo trvalé bydliště v Plzni a v Plzeňském kraji, 77 procent jich mělo české občanství, zbytek tvořili cizinci, především Slováci," uvedl Jan Váně.
Mezi lidmi bez domova se ocitl také šestačtyřicetiletý Miloš. Dříve pracoval na výstupní kontrole výrobků. Byl zaměstnaný přes pracovní agenturu. Pak ale firma, která mu dala práci, zavřela. A agentura pro něj žádné další zaměstnání neměla.
To bylo loni, zhruba před čtyřmi měsíci. Shodou nešťastných náhod právě v té době přestal žít se svou manželkou a odešel z domova.
"Došlo u mě k poklesu osobní ceny, připadal jsem si zbytečný. Pokud se člověk nemá kam vrátit, je to hrozně těžké. Nikomu to nepřeju,“ říká muž, který nyní přespává na noclehárně v Domově svatého Františka v Plzni.
Psychické potíže dovedly Miloše k psychiatrovi a do léčebny. Dnes ví, že je důležité, aby se člověk zabavil, aby nemyslel jen na své problémy. V domově proto pomáhá třeba s výdejem jídel. Chodí i na brigády a hledá si práci. Pomoci mu může, že mluví německy a má řidičský průkaz.
