Zatímco Robert Záruba z obrazovky nadšeně křičí "góóóól!", Pavel Petrle řekne monotónním hlasem bez známky jakékoliv emoce Jágr - Červenka - gól. Ne že by jej hokej nebavil, to v žádném případě. Dělá ale stínového řečníka, díky kterému si mohou na obrazovkách České televize přečíst titulky neslyšící.
Petrle spolu s dalšími pěti lidmi "titulkoval" i během zimních olympijských her v Soči. Celkem asi osmdesát hodin, vybíraly se zejména sporty, u nichž byla šance získat medaili. Skryté titulky byly neslyšícím k dispozici při hokeji, lyžování, rychlobruslení, krasobruslení, ale také při biatlonu.
Stínový řečník je vlastně takový tlumočník z češtiny do češtiny. Odborníci z katedry kybernetiky Fakulty aplikovaných věd ZČU vyvinuli systém, který je schopen rozpoznat řeč a převést ji do skrytých titulků. U diskusních pořadů nebo sportovních událostí je však nejprve třeba, aby projev někdo "upravil".
Stínový řečník tedy vlastními slovy přemlouvá, co slyší. "Zároveň může vkládat slova, která nejsou ve slovníku, může opravit vzniklé chyby, ale také odlišit od sebe řečníky," vysvětluje Josef Psutka z katedry kybernetiky. Úspěšnost přepisu je kolem 95 procent.
"Sport se titulkuje snáz"
Petrle studuje Filozofickou fakultu ZČU, konkrétně magisterský obor Teorie a filozofie komunikace. Titulkovat začal v roce 2011, poté co prošel intenzivním půlročním školením. "Začínal jsem titulkovat hodinový pořad Hyde Park," vzpomíná Petrle a dodává, že dnes kromě toho připravuje neslyšícím pořady Interview Daniely Drtinové a Ekonomika ČT 24. A občas také sporty. Za týden průměrně čtyři hodiny.
"Řekl bych, že v porovnání s ostatními pořady je sport jednodušší. Člověk může říct víc ze hry. Vidím na obrazovce, co se děje," zamýšlí se nad rozdíly Petrle, podle něhož je výhodou také pomalejší řeč. "Samozřejmě když zrovna nepadne gól. Nevýhodou je také, že komentátoři nemluví spisovně. Já to musím převádět do spisovné řeči," říká Pavel Petrle.
Zpočátku si po titulkování vůbec nepamatoval, o čem mluvil. Dnes už je to jiné, alespoň ty zajímavé myšlenky mu prý v paměti utkví. Dokonce si dokáže užít jako stínový řečník i zápas týmu, kterému fandí. "Naopak jsem rád, že můžu dělat dvě věci najednou. Jednak zprostředkovat neslyšícím a nedoslýchavým to, co komentátoři říkají, jednak se sám koukat na zápas," zamýšlí se Pavel Petrle. Trochu jej však mrzí, že nedokáže předat neslyšícím emoce.
Z olympijských sportů jej bavilo "titulkovat" krasobruslení, dobře se mu dělá i hokej. "Sice se toho říká víc, ale jsou tam přestávky a navíc jsou tam srozumitelnější jména. Třeba v rychlostním bruslení závodily korejské a čínské závodnice, výslovnost jejich jmen byla obtížnější," přibližuje třiadvacetiletý Petrle.
Další zádrhel prý pocítil při sprintech v běžeckém lyžování. Dvě závodnice měly podobná jména a bylo je potřeba opravdu správně vyslovovat, aby nedošlo k záměně.
Pozornost udrží Pavel Petrle zhruba dvě hodiny. Už ale zvládl dobu výrazně delší. Zápas, který se protáhl na tři a půl hodiny. "To už jsem na konci nevěděl, co říkám," přiznává student.
"Hlavně ať se nehádají"
Nejtěžší chvíle při titulkování prožívá, když se řečníci hádají a on musí vybírat ty největší myšlenky, které řeknou. "Taky je problém, když člověk nedokončuje věty," konstatuje Petrle, který pro práci potřebuje mít absolutní klid.
Pro tým stínových řečníků ZČU to byla první olympiáda. Za dva roky se chystají také na tu letní v Riu. S přípravou se začne téměř okamžitě po skončení her v Soči, je třeba vytvořit softwarové moduly na jednotlivé sporty, které se doplní o jména sportovců, těch aktivních a zároveň legend. "Chceme nabídnout víc sportů než nyní. Hotový máme modul pro fotbal, připravit se musí třeba lehká atletika, který bude tím nejtěžším, co jsme kdy dělali," připouští Psutka.
Titulky pro Českou televizi vznikají v rámci projektu podpořeného Technologickou agenturou ČR.
